Takže tedy, poslouchal jsem to snad milionkrát, a musím se přiznat, že jsem té desce přišel taky na chuť. Oceňuju na té desce, že je hodně konzistentní, a vlatně tam nejsou slabá a hluchá místa. Hlavně musím vyzdvyhnout, že Jonas pořád pracuje na svém hlase a je to jen ku prospěchu věci. Akorát mám takový dojem, že studuje u Mikaela z Opeth, protože sem v některých okamžicích přemýšlel nad tím, že přesně takhle by to zazpíval on.Hodně zajímavá je naléhavá Forsaker, která mi hlavně v sólech hodně připomíná (zase) Opeth - hlavně starší desky. Snad nejsilnější kousek je pro mě druhá The Longest Year, která mi hodně vlezla pod kůži.
Vrcholem desky jsou pak Onward Into Batlle a pak hlavně Idle Blood. Strašně se mi líbí Day and Then the Shade, hlavně to jak je ze začátku řezavá a ten moment kdy se najednou všechno převrátí a zpomalí. Departer je pak už jen taková třešnička na dortu.
Ale jak jsem tuhle desku fakt hodně poslouchal, tak už jí pomalu nemůžu ani slyšet a tak sem se vrátil k TGCD a Viva Emptines, takže to asi svědčí o mnohém. Prostě zatímco Night Is the New Day je plná úžasných momentů které z téhle desky dělají něco výjmečného - ale člověk ty momenty musí hledat - jsou to pořád jen momenty. Ale na obou předchozích deskách jsou to celé skladby které jsou celé jako ty jeenotlivé momenty na Night Is the New Day. A hlavně, Night Is the New Day zní strašně Opethovsky. Což je u mě, světe div se, velký zápor. Mě prostě nějak přijde, jako kdyby Jonas až moc poslouchal Harvest