Pokud jste milovníci vysokých ženských vokálů, pak jste jistě nemohli chybět na koncertě, který se konal v pražském klubu XT3 minulou sobotu (tj. 12. 3. 2011). Vidět jste mohli brněnskou kapelu Tezaura, dále pak domorodé Ertha a R.A.W.
V klubu XT3 jsem byla poprvé, ačkoli jsem pražským obyvatelem. Zprvu mě nemile překvapila neochota personálu, který zde pracuje (pokud jste někdy měli vidličku v zadku, pak jistě dokážete odvodit, jak moc příjemní asi byli). O něco lepší pocit jsem měla z prostoru, kde je znát, že někdo měl opravdu výborný nápad.
Lidí se tu nesešlo příliš mnoho. Hlavním proudem davu byli přátelé a rovněž členové fóra Orbis Metallum. Někteří dojeli i z opravdové dálky (např. Nerubian nebo Evelína).
Jako první vystupovala kapela Tezaura pod taktovkou blonďaté zpěvačky v naducané, černé sukni, korzetu a s motýlími efekty v podobě provázků a umělých řas. Poryv větru z mrkání mi téměř rozcuchal vlasy. Co se týče hudebního projevu, přišel mi moc umělý. Obávám se, že zvuk se tolik nezdařil, protože byl často přesycený. Zpěvačka měla klasicky unylý, rádoby operní hlas. Ovšem když promluvila do mikrofonu v mezičase, nebylo jí téměř rozumět. Osobně mě tato kapela na duši nepotěšila a nemyslím si, že bych vyhledávala jejich příští koncert. Obecenstvo bylo pravděpodobně stejného názoru, protože podpořit Tezauru pod pódium přišla pouze mladá poskakující slečna.
O trochu více fanoušků měla Ertha. Erthu jsem neslyšela tento večer poprvé, tudíž jsem věděla, co očekávat - rychlý a přímo výborný nástup instrumentů a následně úpadek a zpomalení podle tempa zpěvaččina zpěvu. Tentokrát jsme se však mohli dočkat i mužského prvku v podání Standy „Saňoura“. Ale i tak to byl opět typický projev alias Tarja Turunen, doprovázený i tématickými „kostýmy“. Jediná věc, která mě zaujala, bylo malé představení v písničce Resurrected. Zpěvačka se zpěvákem vypadali jako při manželské hádce.
Nutno uznat, že kvalita projevu byla mohem vyšší než u první kapely, ale čím dál víc jsem nabývala pocitu, že to kapelu brzdí. Možná nebýt tohoto faktu, tak by se Ertha rozletěla mnohem snáz, stejně tak jako třetí, poslední kapela R.A.W.
Kapela R.A.W. je taktéž z Prahy a očividně má i dobrou fanouškovskou základnu. I oni mají v čele zpěvačku. To, co nám ale předvedli, bylo naprosto odlišné a zároveň ohromující. Hlas Veroniky Seidlové má nevšední barvu a byla bych schopná jej poslouchat i bez hudby. Tato slečna rozhodně ví, jak na pódiu vystupovat a jak si získat obecentsvo. Také zvuk už byl více povedený než u předchozích dvou kapel (měli vlastního zvukaře). Správně řízný a úderný, stejně tak i celá show. Pod pódiem bylo narváno, všude se točil vír dlouhých vlasů a všichni si to užívali, jak se patří. Nejen muzikanti, ale i fanoušci. Velice úspěšné byly písničky The Secret, No more nebo I am not immortal. Jako přídavky, které si fanoušci vynutili potleskem a řevem, musely posloužit písničky již zahrané. Nemám co vytknout. Snad jen že by mohli mít více materiálu. V dohledné době však chystají CD, tudíž se máme na co těšit!
Celkový pocit z tohoto večera jsem měla následovný: Hluboká kryptodeprese u prvních dvou kapel, přičemž R.A.W. mě zvedli až na Mount Everest. Vážně se těším na jejich příští koncert, který se mimochodem koná 16.dubna 2011 v pražském klubu Matrix, kde budou pánové a dáma soutěžit v Metalgate Massacre, tak je přijďte podpořit!
V klubu XT3 jsem byla poprvé, ačkoli jsem pražským obyvatelem. Zprvu mě nemile překvapila neochota personálu, který zde pracuje (pokud jste někdy měli vidličku v zadku, pak jistě dokážete odvodit, jak moc příjemní asi byli). O něco lepší pocit jsem měla z prostoru, kde je znát, že někdo měl opravdu výborný nápad.
Lidí se tu nesešlo příliš mnoho. Hlavním proudem davu byli přátelé a rovněž členové fóra Orbis Metallum. Někteří dojeli i z opravdové dálky (např. Nerubian nebo Evelína).
Jako první vystupovala kapela Tezaura pod taktovkou blonďaté zpěvačky v naducané, černé sukni, korzetu a s motýlími efekty v podobě provázků a umělých řas. Poryv větru z mrkání mi téměř rozcuchal vlasy. Co se týče hudebního projevu, přišel mi moc umělý. Obávám se, že zvuk se tolik nezdařil, protože byl často přesycený. Zpěvačka měla klasicky unylý, rádoby operní hlas. Ovšem když promluvila do mikrofonu v mezičase, nebylo jí téměř rozumět. Osobně mě tato kapela na duši nepotěšila a nemyslím si, že bych vyhledávala jejich příští koncert. Obecenstvo bylo pravděpodobně stejného názoru, protože podpořit Tezauru pod pódium přišla pouze mladá poskakující slečna.
O trochu více fanoušků měla Ertha. Erthu jsem neslyšela tento večer poprvé, tudíž jsem věděla, co očekávat - rychlý a přímo výborný nástup instrumentů a následně úpadek a zpomalení podle tempa zpěvaččina zpěvu. Tentokrát jsme se však mohli dočkat i mužského prvku v podání Standy „Saňoura“. Ale i tak to byl opět typický projev alias Tarja Turunen, doprovázený i tématickými „kostýmy“. Jediná věc, která mě zaujala, bylo malé představení v písničce Resurrected. Zpěvačka se zpěvákem vypadali jako při manželské hádce.
Nutno uznat, že kvalita projevu byla mohem vyšší než u první kapely, ale čím dál víc jsem nabývala pocitu, že to kapelu brzdí. Možná nebýt tohoto faktu, tak by se Ertha rozletěla mnohem snáz, stejně tak jako třetí, poslední kapela R.A.W.
Skrytý obsah
Kapela R.A.W. je taktéž z Prahy a očividně má i dobrou fanouškovskou základnu. I oni mají v čele zpěvačku. To, co nám ale předvedli, bylo naprosto odlišné a zároveň ohromující. Hlas Veroniky Seidlové má nevšední barvu a byla bych schopná jej poslouchat i bez hudby. Tato slečna rozhodně ví, jak na pódiu vystupovat a jak si získat obecentsvo. Také zvuk už byl více povedený než u předchozích dvou kapel (měli vlastního zvukaře). Správně řízný a úderný, stejně tak i celá show. Pod pódiem bylo narváno, všude se točil vír dlouhých vlasů a všichni si to užívali, jak se patří. Nejen muzikanti, ale i fanoušci. Velice úspěšné byly písničky The Secret, No more nebo I am not immortal. Jako přídavky, které si fanoušci vynutili potleskem a řevem, musely posloužit písničky již zahrané. Nemám co vytknout. Snad jen že by mohli mít více materiálu. V dohledné době však chystají CD, tudíž se máme na co těšit!
Skrytý obsah
Celkový pocit z tohoto večera jsem měla následovný: Hluboká kryptodeprese u prvních dvou kapel, přičemž R.A.W. mě zvedli až na Mount Everest. Vážně se těším na jejich příští koncert, který se mimochodem koná 16.dubna 2011 v pražském klubu Matrix, kde budou pánové a dáma soutěžit v Metalgate Massacre, tak je přijďte podpořit!