Kapitola první – Cesta tam
Mlhavé čtvrteční ráno, kaluže kropí drobné kapky stejně nemilosrdně jako mě spousta nepříjemných pohledů od lidí tísnících se v busu před dvanáctihodinovou šichtou v některé z anonymních továrních budov funkcionalistického Zlína. Protlačil jsem se mezi nimi a ospalým pohledem zakotvil někde v mléčné scenérii za okny vozidla, s programem v kapse a s úvahami o tom, co bude vlastně v dalších dnech následovat. Sraz se zbytkem výpravy je domluvený na sedmou hodinu ranní, ale protože přijíždím o něco dřív, rozhoduju se prohledat nádražní trafiku s cílem najít něco, co by mě dokázalo zabavit po dobu šestihodinové cesty do Plzně. Když se však o pár minut později začínají scházet první členové skupiny a vedle přecpaných batohů se navršily láhve a plechovky s pivem, všem bylo jasné, v jakémže duchu se čas strávený ve vlaku nejspíš ponese.
______To co následovalo, by se s trochou nadsázky dalo označit za mobilní Ragnarök. Kupé, které bylo plně obsazené, na dveřích vyzdobil neuměle nalepený plakát Dimmu Borgir, jenž varoval případné opovážlivce, kteří by se snad odvážili otevřít dveře a pokusili se přisednout, okno na opačné straně zakrývala vlajka „Happy Little Boozers“ s namalovanou lahví slivovice (ta se stala prakticky na každém nádraží terčem zkoumavých pohledů ostatních cestujících), hlasitá hudba střídavě hrála z jednoho a druhého mobilního telefonu a stejně tak se s přibývajícím alkoholem zesilovala i hlasitost hovoru až na úroveň, kdy už o nás vědělo celé kupé, ne-li celý vlak.
______V takovéto atmosféře ubíhala celá cesta do Prahy, kde nás ten den čekal jediný vlakový přestup. Ten byl naštěstí tak rychlý, že se nám v hlavním městě nepovedlo spáchat žádné faux pas a o pár minut později už jsme v obdobně veselé náladě seděli ve spoji směr Plzeň a kalným pohledem z okna mohli obdivovat přírodní krásy středních Čech. I obloha se částečně vyjasnila a slunečno se pravidelně střídalo s ocelově mračnou clonou, typické počasí, které nás provázelo v podstatě po celý festival.
Kapitola druhá – Plzeň, kemp a den nula
______Plzeň, kterou jeden člen naší bandy časem překřtil na Przeň, jsme po dobu našeho pobytu navštěvovali prakticky denně, ze začátku se dokonce objevily i snahy prozkoumat kouzla některých historických památek. Bohužel skoro všude jsme byli nuceni platit nějaký vstup, a když jsme si onu částku přepočítali na piva, téměř vždy se rozhodlo, že lepší bude finance rozumně investovat do alkoholu.
______Zatím jsme se však stále nacházeli na nádraží čtvrtečního odpoledne a i když byli po výstupu z vlaku všichni už v tak trochu povznesené náladě, příliš jsme nebloudili a po shledání s poslední členkou výpravy a obědě v místní restauraci se vydali postavit stany do kempu.
______Samotný tábor byl pár metrů od areálu a byla pro něj rezervovaná menší louka, která se však v následujících dnech kvůli občasným, zato však prudkým, přeháňkám proměnila v beznadějně bahnitý močál. Vsadil bych se, že lesní zvířátka si ještě dodnes mezi stromy šeptají mýty o zeleném palouku, kde se jednoho usídlilo prastaré zlo a proměnilo ji v močál beznaděje, kde podle temných legend už nikdy tráva neporoste. Ano, tak přesně to byl náš kemp.
______Po stavbě příbytků a vztyčení vlajky (ta svou existenci ukončila o pár dní později dost nemilosrdným způsobem), všichni postupně vytáhli láhve, které jsme měli v plánu pít průběžně po dobu celé akce, a kromě Slivovice všechno padlo už nultý večer. Padl i velký karton piv z nedalekého marketu, zanadávalo se na počasí, taky na všudypřítomné bláto a všichni postupně dřív nebo později usnuli.
Kapitola třetí – Koncerty, pivo, kocovina
______První den vlastního festivalu zahájila kocovina, která většině z nás okovanými botami skákala po hlavě ještě dopoledne, kdy se nám ji teprve podařilo udolat plzeňským pivem. Nutno poznamenat, že vlastní areál amfiteátru dokázal díky jednoduchému triku s výkupem prázdných kelímků zůstat v obdivuhodné čistotě po celou dobu konání akce, což se však nedá říct o kempu, především našem stanovému „náměstí“. Jeden ze spolubydlících dokonce tvrdil, že když úklidová četa obcházela stany a sbírala odpadky, odnesla cca půl plného pytle z celé louky. Od našich stanů pak tři další a ještě nám dva prázdné nechala, že prý si lidé stěžují na ten neuvěřitelný bordel. Dodám jen, že toto významné prvenství jsme si k naší hrdosti udrželi až do konce celé akce.
______Bohužel úvodní ráno bylo nepříjemně poznamenáno několika vykradenými stany, kdy drzost zlodějů neváhala stany se spícími návštěvníky pomocí nožů rozřezat a dírami vybrat cennosti. I nám se u našich stanů podařilo přistihnout jednoho snědšího spoluobčana, který se sice dušoval, že jde na festival, ale jeho oblečení (tepláky, špinavá kšiltovka a vytahané tričko) tomu příliš nenasvědčovalo (nebyl-li to ovšem nějaký avantgardní grinder). Nic jsme u něj však nenašli a tak jsme ho nechali jít.
______
Vlastní koncerty začaly malými organizačními zmatky, kdy se některé kapely opozdily (tuším, že Virrasztok nevystoupil vůbec, každopádně Arkona o něco později), avšak program hlavních večerních kapel už běžel podle plánu. Co se mě osobně týče, z odpoledního bloku mě nejvíc zaujali brutal death metaloví Decapitated, jejichž zpěvák po stage skákal a házel dredy tak intenzivně, že se mě chvílemi dokonce zmocňovaly obavy, aby mu neuletěla hlava a netrefila někoho z publika. Z hlavních kapel pak nezklamala ani Arkona, ani Korpiklaani a ani Amon Amarth, skupiny, které si fanoušci naplno užívali v natřískaném kotli, pro mě osobně byli ale největším zážitkem paradoxně až poslední Twilight of the Gods.
______Hudebníci, kteří se seskupili, aby písničkami metalové ikony Quorthona (Bathory) uctili odkaz této metalové legendy, předvedli bez zbytečných okras a okázalých kulis vynikající a atmosférickou show v tak trochu komorním stylu, protože většině návštěvníků už zkrátka po vynikající triádě předcházejících kapel nezbyla energie a jednoduše odpadli. A ačkoliv byla zamračená noc, po dobu představení se na chvíli ukázal i měsíc, který dokreslil vynikající atmosféru a skoro budil dojem jako by si i on chtěl poslechnout skladby, mezi nimiž nechyběly ani kousky z legendárního alba Hammerheart. Když jsem pak cestou domů ve vlaku přemýšlel, které vystoupení bych subjektivně označil za nejlepší, po zralé úvaze bych se pravděpodobně rozhodl právě pro Twilight of Gods.
______Tímto den jedna pro mnohé z nás, včetně mě, skončil. Někteří však úvodní noc za významné účasti alkoholu natahovali až do časných ranních hodin a na druhý den spíš než metalisty připomínali komparzisty z filmu Noc oživlých mrtvol.
______Následujícího dopoledne jsme vynechali první dvě kapely a odvážně se vydali do města vybrat peníze, protože někteří z nás lehce překročili rozpočet a většinu peněz na celý festival propili už první den (vybíral jsem taktéž). Cestou zpět jsme se stavili na oběd v Novém Pekingu, kde jsem se jako vegetarián po dobu celého festivalu krmil tofu, a kterému jsme zůstali věrní až do odjezdu. Díky tomu se první kapelou sobotní šňůry pro nás stal až německý Varg, který odehrál bezvadný pagan metalový set a oslovil mě mnohem víc než melancholičtí Leaves‘ Eyes, kteří je následovali a od jejichž sledování mě navíc po chvíli odradila i kroupová přeháňka. Občerstvení pod pivním stanem se mi v tu chvíli zdálo lepší alternativou, dokonce tak dobrou, že jsem ji protáhl ještě přes další kapelu (Citron).
______Z ostatních vystoupení dne jsem si vybral ještě koncerty Eluveitie a Deathstars, přičemž obě volby byly výborné. Především moji oblíbenci Deathstars (od kterých jsem si mimo jiné nechal podepsat limitovanou edici Termination Bliss), jež svými nihilistickými a misantropickými vizemi dokážou nejednomu spravit náladu, předvedli podle očekávání opět parádní a typicky provokativní show. Stejně tak i pohanští Eluveitie snad nikoho nemohli urazit a kotel svých nejvěrnějších fanoušků dokázali udržet ve varu od začátku do konce. O přestávce mezi jednotlivými koncerty se nám navíc donesla zpráva, že Česká republika na mistrovství světa v hokeji porazila Švédsko a postupuje do finále, což spoustu lidí povzneslo ještě do euforičtější nálady, než v jaké se nacházeli v předešlých hodinách. A ačkoliv to nemálo potěšilo i mě, přesto mě zmohla únava a tak jsem vynechal Sonatu Arcticu, poslední kapelu večera, fotoaparát půjčil kolegovi a šel si sbírat síly na finální den.
Kapitola čtvrtá – Hearts on Fire
______Třetí a poslední den Metalfestu už kemp spíše než kemp připomínal bažinu z nějakého zvráceného fantasy románu, ve kterém semtam zpoza brlohu vykoukne ospalá zombie a někde v dálce se ozve typické „hovnoooooo“ se stejnou odpovědí na opačné straně tábora.
______Avšak většina z fanoušků ožila hned ráno, kdy se od moderátora dozvěděli, že se vedle stage bude konat projekce finálového hokejového zápasu Česko – Rusko. Večer toho dne jsme dokonce zahlédli několik jedinců, kteří shodili metalový stejnokroj a oblékli reprezentační dres, aby s vlajkou v ruce sledovali dění na narychlo sestaveném plátně.
______Zatím ale bylo stále ještě slunečné odpoledne a na pódiu se proháněly první kapely. Díky tradiční návštěvě čínské restaurace jsme koncertní maraton začali až s folkově doomovými Silent Stream Of Godless Elegy, po kterých následovaly klasické metalové legendy Vader, Marduk a Deicide. Ty předvedly sympatickou show (hlavně Deicide rozházeli víc trsátek než všechny ostatní kapely dohromady), která sice nijak extra nepřekvapila, ale ani nezklamala. Mezi těmito stálicemi metalové scény pak ještě dokázali vyniknout nizozemští Legion of the Damned, které jsem naživo slyšel úplně poprvé a upřímně doufám, že ne naposled. V okamžicích, kdy tito thrash-death metaloví maniaci řádili po pódiu, se však už nalevo od nich pomalu vztyčovala obrazovka a všechno se chystalo na večerní hokejový přenos, společně s vystoupením Finntroll a Hammerfall.
______V kempu se mezitím naší vlajce stala nepříjemná příhoda, když na ní jeden nejmenovaný člen našeho stanového osazenstva nutellou připsal nápis „Hovno“ a její majitel ji, když to viděl, rituálně spálil vedle hromady odpadků (která mezitím dorostla obdivuhodných rozměrů) a zapřísáhl se vykonat pomstu v pogu na Finntrollech. V nedalekém pivním stanu pak o pár okamžiků později další nejmenovanný účastník výpravy, když dovršil svůj festivalový rekord stým pivem, usnul a propásl Finntroll, hokej i Hammerfall.
______Nicméně Metalfest dál vrcholil i bez něj a na pódiu už začali svůj set finští folk metaloví velikáni. Sledoval jsem je ze svého oblíbeného místa pod zvukařem, kde mi kvalita celého zvuku přišla asi nejlepší (taky jsem odtamtud viděl na hokej), avšak osobně mi z povzdálí přišlo jejich vystoupení tak trochu vlažné. I když kotel řádil jak pominutý, myslím, že sami hudebníci si částečně všimli rozštěpenosti celého publika, nejvíc asi, když ve dvacáté vteřině zápasu levá půlka amfiteátru uprostřed písničky zařvala „goooool“. Nevím, jakým stylem byli organizátoři s kapelami domluveni, jestli je žádali o svolení k promítání nebo ne, ale mnohem sympatičtěji se k tomuto stavu stavěli švédští Hammerfall, jejichž zpěvák se po jedné z písniček přišel dopředu podívat na stav zápasu a prohlásil, že pokud Češi nakopou Rusům zadky, odpustí nám, že jsme je den předtím nakopali švédskému týmu. Tím si získal sympatie i „hokejové části“ a když pak zápas skončil, zakončili i Hammerfall svůj koncert společně písní „Hearts on Fire“, kterou věnovali novým mistrům světa. Většina kempu pak i přes únavu titul slavila až do prvních ranních hodin a já osobně jsem to vnímal jako hodně působivou tečku za celým festivalem. Je totiž dost dobře možné, že už se nikdy nic podobného opakovat nebude (ke škodě všech, kteří neměli možnost zažít tyto okamžiky na vlastní kůži).
Epilog
______Jádro naší výpravy se rozhodlo netlačit na pilu (hlavně poslední večer nikdo z nás nebyl ve stavu, kdy by si byl schopný sbalit věci) a zůstali jsme až do pondělního rána, kdy nás čekalo vstávání už před sedmou a celodenní cesta domů. Unavení jsme se z posledních sil propletli ulicemi Plzně a nasedli na vlak směr Praha. Na plzeňském nádraží jsem si na rozloučenou dal dva trojúhelníčky snad nejhnusnější pizzy, co jsem kdy jedl, v Praze to při hodinovém čekání dorazil bagetou. Cestou vlakem jsme pak všichni střídavě vyprávěli dojmy a zážitky a střídavě spali.
______Po přestupu v Olomouci nás začalo opouštět i slunečné počasí a za Přerovem nás uvítal opět déšť, mlha a zatopená pole. Jeden účastník Metalfestu z vedlejšího kupé, který měl shodou okolností cestu společnou s námi, to přirovnával k návratu do jiného světa. Pravda byla, že zatímco v místech, která jsme před pár dny opouštěli, se prakticky nic nezměnilo (včetně počasí), my jsme byli obdařeni spoustou nových zážitků a užili si trochu i toho jarního slunce, které je letos na východě republiky tak nějak vzácností. Při posledních pár pivech v jednom zlínském klubu jsme si dokonce díky svému opálení připadali, jako bychom se vrátili odněkud z jižních krajů. Avšak ospalost už nás přemáhala a tak jsme se po krátkém odpočinku vydali každý svou cestou, směrem ke každodenním starostem a povinnostem.
______A jak vlastně celý Metalfest zhodnotit? Musím říct, že převážně pozitivně. V minulosti jsem často nadával na to, že z Masters of Rock se za těch pár let něco vytratilo. První ročníky byly více amatérské, přátelské, nebylo tam tolik lidí, takový nepořádek a na Toi Toi býval pravidelně toaletní papír. Proto mě loňský ročník MoR, na kterém jsem se vyskytl po několika letech absence, do jisté míry zklamal (hlavně ten papír, protože jsem si nedovezl svůj).
______Metalfest mi trochu připomněl tyhle pionýrské začátky slavného festivalu ve Vizovicích a tím si získal moje sympatie. Otázkou je, jak se bude vyvíjet v dalších letech, jestli si tuhle přátelskou atmosféru dokáže udržet i přes pravděpodobně nevyhnutelný nárůst návštěvníků. Za sebe i ostatní, kteří se prvního ročníku zúčastnili, doufám, že ano, a že i další ročníky budou minimálně stejně kvalitní, jako ten v roce 2010.
Mlhavé čtvrteční ráno, kaluže kropí drobné kapky stejně nemilosrdně jako mě spousta nepříjemných pohledů od lidí tísnících se v busu před dvanáctihodinovou šichtou v některé z anonymních továrních budov funkcionalistického Zlína. Protlačil jsem se mezi nimi a ospalým pohledem zakotvil někde v mléčné scenérii za okny vozidla, s programem v kapse a s úvahami o tom, co bude vlastně v dalších dnech následovat. Sraz se zbytkem výpravy je domluvený na sedmou hodinu ranní, ale protože přijíždím o něco dřív, rozhoduju se prohledat nádražní trafiku s cílem najít něco, co by mě dokázalo zabavit po dobu šestihodinové cesty do Plzně. Když se však o pár minut později začínají scházet první členové skupiny a vedle přecpaných batohů se navršily láhve a plechovky s pivem, všem bylo jasné, v jakémže duchu se čas strávený ve vlaku nejspíš ponese.
Ve vlaku
______V takovéto atmosféře ubíhala celá cesta do Prahy, kde nás ten den čekal jediný vlakový přestup. Ten byl naštěstí tak rychlý, že se nám v hlavním městě nepovedlo spáchat žádné faux pas a o pár minut později už jsme v obdobně veselé náladě seděli ve spoji směr Plzeň a kalným pohledem z okna mohli obdivovat přírodní krásy středních Čech. I obloha se částečně vyjasnila a slunečno se pravidelně střídalo s ocelově mračnou clonou, typické počasí, které nás provázelo v podstatě po celý festival.
Kapitola druhá – Plzeň, kemp a den nula
______Plzeň, kterou jeden člen naší bandy časem překřtil na Przeň, jsme po dobu našeho pobytu navštěvovali prakticky denně, ze začátku se dokonce objevily i snahy prozkoumat kouzla některých historických památek. Bohužel skoro všude jsme byli nuceni platit nějaký vstup, a když jsme si onu částku přepočítali na piva, téměř vždy se rozhodlo, že lepší bude finance rozumně investovat do alkoholu.
______Zatím jsme se však stále nacházeli na nádraží čtvrtečního odpoledne a i když byli po výstupu z vlaku všichni už v tak trochu povznesené náladě, příliš jsme nebloudili a po shledání s poslední členkou výpravy a obědě v místní restauraci se vydali postavit stany do kempu.
______Samotný tábor byl pár metrů od areálu a byla pro něj rezervovaná menší louka, která se však v následujících dnech kvůli občasným, zato však prudkým, přeháňkám proměnila v beznadějně bahnitý močál. Vsadil bych se, že lesní zvířátka si ještě dodnes mezi stromy šeptají mýty o zeleném palouku, kde se jednoho usídlilo prastaré zlo a proměnilo ji v močál beznaděje, kde podle temných legend už nikdy tráva neporoste. Ano, tak přesně to byl náš kemp.
______Po stavbě příbytků a vztyčení vlajky (ta svou existenci ukončila o pár dní později dost nemilosrdným způsobem), všichni postupně vytáhli láhve, které jsme měli v plánu pít průběžně po dobu celé akce, a kromě Slivovice všechno padlo už nultý večer. Padl i velký karton piv z nedalekého marketu, zanadávalo se na počasí, taky na všudypřítomné bláto a všichni postupně dřív nebo později usnuli.
Kapitola třetí – Koncerty, pivo, kocovina
______První den vlastního festivalu zahájila kocovina, která většině z nás okovanými botami skákala po hlavě ještě dopoledne, kdy se nám ji teprve podařilo udolat plzeňským pivem. Nutno poznamenat, že vlastní areál amfiteátru dokázal díky jednoduchému triku s výkupem prázdných kelímků zůstat v obdivuhodné čistotě po celou dobu konání akce, což se však nedá říct o kempu, především našem stanovému „náměstí“. Jeden ze spolubydlících dokonce tvrdil, že když úklidová četa obcházela stany a sbírala odpadky, odnesla cca půl plného pytle z celé louky. Od našich stanů pak tři další a ještě nám dva prázdné nechala, že prý si lidé stěžují na ten neuvěřitelný bordel. Dodám jen, že toto významné prvenství jsme si k naší hrdosti udrželi až do konce celé akce.
______Bohužel úvodní ráno bylo nepříjemně poznamenáno několika vykradenými stany, kdy drzost zlodějů neváhala stany se spícími návštěvníky pomocí nožů rozřezat a dírami vybrat cennosti. I nám se u našich stanů podařilo přistihnout jednoho snědšího spoluobčana, který se sice dušoval, že jde na festival, ale jeho oblečení (tepláky, špinavá kšiltovka a vytahané tričko) tomu příliš nenasvědčovalo (nebyl-li to ovšem nějaký avantgardní grinder). Nic jsme u něj však nenašli a tak jsme ho nechali jít.
______
Amon Amarth
Twilight of the Gods
______Tímto den jedna pro mnohé z nás, včetně mě, skončil. Někteří však úvodní noc za významné účasti alkoholu natahovali až do časných ranních hodin a na druhý den spíš než metalisty připomínali komparzisty z filmu Noc oživlých mrtvol.
Varg
Publikum
Kapitola čtvrtá – Hearts on Fire
Camping Fail
______Avšak většina z fanoušků ožila hned ráno, kdy se od moderátora dozvěděli, že se vedle stage bude konat projekce finálového hokejového zápasu Česko – Rusko. Večer toho dne jsme dokonce zahlédli několik jedinců, kteří shodili metalový stejnokroj a oblékli reprezentační dres, aby s vlajkou v ruce sledovali dění na narychlo sestaveném plátně.
______Zatím ale bylo stále ještě slunečné odpoledne a na pódiu se proháněly první kapely. Díky tradiční návštěvě čínské restaurace jsme koncertní maraton začali až s folkově doomovými Silent Stream Of Godless Elegy, po kterých následovaly klasické metalové legendy Vader, Marduk a Deicide. Ty předvedly sympatickou show (hlavně Deicide rozházeli víc trsátek než všechny ostatní kapely dohromady), která sice nijak extra nepřekvapila, ale ani nezklamala. Mezi těmito stálicemi metalové scény pak ještě dokázali vyniknout nizozemští Legion of the Damned, které jsem naživo slyšel úplně poprvé a upřímně doufám, že ne naposled. V okamžicích, kdy tito thrash-death metaloví maniaci řádili po pódiu, se však už nalevo od nich pomalu vztyčovala obrazovka a všechno se chystalo na večerní hokejový přenos, společně s vystoupením Finntroll a Hammerfall.
______V kempu se mezitím naší vlajce stala nepříjemná příhoda, když na ní jeden nejmenovaný člen našeho stanového osazenstva nutellou připsal nápis „Hovno“ a její majitel ji, když to viděl, rituálně spálil vedle hromady odpadků (která mezitím dorostla obdivuhodných rozměrů) a zapřísáhl se vykonat pomstu v pogu na Finntrollech. V nedalekém pivním stanu pak o pár okamžiků později další nejmenovanný účastník výpravy, když dovršil svůj festivalový rekord stým pivem, usnul a propásl Finntroll, hokej i Hammerfall.
Máme zlato!
Epilog
Anonymní opilec
______Po přestupu v Olomouci nás začalo opouštět i slunečné počasí a za Přerovem nás uvítal opět déšť, mlha a zatopená pole. Jeden účastník Metalfestu z vedlejšího kupé, který měl shodou okolností cestu společnou s námi, to přirovnával k návratu do jiného světa. Pravda byla, že zatímco v místech, která jsme před pár dny opouštěli, se prakticky nic nezměnilo (včetně počasí), my jsme byli obdařeni spoustou nových zážitků a užili si trochu i toho jarního slunce, které je letos na východě republiky tak nějak vzácností. Při posledních pár pivech v jednom zlínském klubu jsme si dokonce díky svému opálení připadali, jako bychom se vrátili odněkud z jižních krajů. Avšak ospalost už nás přemáhala a tak jsme se po krátkém odpočinku vydali každý svou cestou, směrem ke každodenním starostem a povinnostem.
Noční amfiteátr
______Metalfest mi trochu připomněl tyhle pionýrské začátky slavného festivalu ve Vizovicích a tím si získal moje sympatie. Otázkou je, jak se bude vyvíjet v dalších letech, jestli si tuhle přátelskou atmosféru dokáže udržet i přes pravděpodobně nevyhnutelný nárůst návštěvníků. Za sebe i ostatní, kteří se prvního ročníku zúčastnili, doufám, že ano, a že i další ročníky budou minimálně stejně kvalitní, jako ten v roce 2010.
Zaujímalo by ma, či onen účastník, ktorý svoju pečeň udolal 100 pivami, je z Orbisu... 
tak i ja Pokořitel stovky piv (doufam že zustanu v anonymitě:Dcož se mi zřejmě nepovedlo už registrací) jsem si zde zřídil profil abych mohl pochválit úžasně napsaný report a poděkovat všem spoluúčastníkům této skvěle strávené kulturní vložky 
ale nakonec sme je našli 
