Books/Knihy

[Morana]

Fakt? "Kto chytá v žite" je jediná kniha, ktorú som čítala 5-krát... Ale už som stretla pár ľudí, ktorí zdielajú presne tvoj názor

[tersas]

Já četl knihy tak od svých 12-ti let. To jo. Jednu knížku jsem dočetl a další načnul. Ale posledních asi 20 let nic. Dneska si nedovedu představit číst. Vůbec nevím, kde bych na to vzal čas.
Poslední knihu co jsem přečetl, než jsem na dobro skončil byl první díl Temné věže (Pistolník), to jsem ani nedočetl.
Sumasumárum asi 60% všeho mnou přečteného jsou knihy od Stephena Kinga.

[Pest]

Já taky nečtu. V mládí mě k tomu nikdo nevedl a čtenářský deníky jsem naprosto nesnášel. Po odchodu na gympl jsem se raději věnoval PC hrám. No a v nástupu dospělosti? Nějak mi to zhnusila vejška, kdy jsem měl neustále zabořený rypec do nějakých lejster, takže když nemusím, četbu neprovozuji. Myslím si však, že to není tím, že by se na to nedal vyšetřit čas. Spíš to bude tím, že si vždy najdou jinou činnost, než je právě ono čtení. Radši si pustím hudbu.

A jelikož nedokážu souběžně něco číst a poslouchat (ani z jednoho bych pak nic neměl), tak nečtu.

Možná se k tomu někdy dostanu, ale vím, že v dohledné době to asi nebude...

[vosa]

Vůbec nevím, kde bych na to vzal čas.

Jím a čtu. Jsem na wc a čtu. Někam jedu a čtu. Jdu po ulici a čtu. Usínám a čtu... ale já jsem regulérní závislák, žeru písmenka od 5 let, aktuálně jednu knížku každých 2-7 dní dle tloušťky (knížky ) a ostatního programu, za rok možná 80 kusů...? Nevím, nepočítám. Návštěvy antikvariátu jsem musela před pár lety zrušit, protože pokud si člověk koupí každý měsíc 5 knížek, tak má za chvíli fakt problém. Naordinovala jsem si knihovnu, byť mě to neuspokojuje, dobré knížky chci vlastnit a vracet se k nim. A musí to být papír, žádné e-knihy, jinak je to jak dekofeinované kafe

Mám vypozorované, že čím víc starostí v životě, tím míň komplikovanou literaturu čtu. Takže za mlada Kafka, Hrabal, klasici všeho druhu a nevím co ještě, teď to často končí severskou detektivkou. Naposledy jsem využila týden volna na přečtení náročné knihy nedávno - Chaim Potok / Jmenuji se Ašer Lev, to mne docela sestřelilo.

[Smrt v červnu]

Naordinovala jsem si knihovnu, byť mě to neuspokojuje, dobré knížky chci vlastnit a vracet se k nim. A musí to být papír, žádné e-knihy, jinak je to jak dekofeinované kafe

Tesat do kamene!

Jinak, ohledně té náročnosti a nenáročnosti knih, já to mám tak nějak zvláštně naopak. Počet starostí narůstá rapidním tempem a já čtu Borgese a Hrabala.

Ale toho Borgese mohu jen a jen doporučit. Zrovna nedávno jsem se o něm bavil s nějakým argentinským studentem. Byl nadšený, že znám jednoho z jejich národních spisovatelů a doporučil mi hned trojlístek dalších mistrů. Tak se na to těším...
č
Když jsme u těch knih, skoro ve třiceti letech jsem se stal obětí velkého bludu. Omylu, že si chci splnit dávný sen a jít učit literaturu, protože to za a) prostě potřebuji dělat a za b), občas propadám panické hrůze z toho, kdo jednou bude v mladých lidech podněcovat lásku ke knihám. Poté, co jsem upadl do vraždící agonie po pročtení soupisu povinné literatury, jež má moje sestra-benjamínek na gymnasiu, věnuji se literatuře intenzivněji než kdy dřív. A tak mám podanou přihlášku na vysokou. Já, který mám k vysokému školství odpor a k vysokoškolákům jakbysmet. Bez urážky, ale spadám do kategorií mystických vidláků/samorostů a na svá vysokoškolská léta vzpomínám s machenovskou hrůzou. Tak mi držte palce, ať to přežiju

[Zero]

Já, který mám k vysokému školství odpor a k vysokoškolákům jakbysmet.

Čím to?

Já jsem se nedávno dostal k Ligottimu, o kterém jsem psal výše, a docela mě to zklamalo. Přirovnání k Lovecraftovi či Kafkovi jsou docela scestná. Předvídatelné, klišovité, byť čtivě napsané. Ale po pár povídkách s tím víc času trávit asi nebudu.

Borges mi byl shodou okolností nedávno taky doporučen, tak bych se na něj mohl podívat. Čím začít?

A rovněž se přidávám ke knihomolům, kteří musí mít knihu fyzicky, papírově. Žádné e-booky, žádné audioknihy.

[Speedmaster]

Dneska mě zaujala informace, že meziročně stoupl prodej audioknih o 16%. Přiznám se, že tenhle trend mi uniká. Ještě chápu čtečtku, přece jenom člověk ušetří dost místa. I když klasická kniha je nenahraditelná. Ale audiokniha by pro mě nebyla.

[dronda]

Audioknihy poslouchají třeba moji šéfové - oba jezdí do práce autem a po cestě místo rádia poslouchají právě audioknihy. A takhle to začalo praktikovat více lidí - co jsem pochytil různé diskuze.

[Kostěj Nesmrtelný]

Já měl k audioknihám dost podobnej přístup, jako speedmaster - do doby, než jsem si ze zvědavosti koupil Dunu od vydavatelství OneHotBook. Duna je rozhodně v mý Top5, poprvý jsem ji četl asi ve čtrnácti letech a od tý doby minimálně šestkrát a tím myslím kompletní přečtení, takový to nahlídnutí se nepočítá . Prostě ji znám nazpaměť, pozpátku, v noci i ve dne . Takže jsem byl zvědavej, jak se s tím poprali.

Poprali se výborně. Herec je vhodně zvolenej a čte to důstojně, bez přehnaný dramatizace nebo výraznýho odlišování postav, což mi vyhovuje. Kromě něj tam už působí jen Jana Stryková, která čte citáty Princezny Irulán a krásně to tím osvěžuje. No a hlavně se vyvarovali moru dnešních audioknih, za kterej považuju přepálenou produkci - zvukový efekty doplňující text jako třeba třískání mečů v Zaklínači, no ty vole! Kdybych chtěl film, pustím si film.

Hlavně je to ale trochu jinej zážitek. Nedokážu to ale úplně vysvětlit, ale číst to a poslouchat někoho jinýho jak to čte je prostě rozdíl. U takhle důvěrně známýho materiálu jsem najednou docenil i části, který mi při čtení nepřišly až tolik pozoruhodný; jiný pasáže zase nabyly dost rozdílnýho vyznění!

Přišlo mi to zkrátka poměrně osvěžující - asi nejblíž, co se za mýho života dostanu k opakovanýmu "prvnímu kontaktu" se srdečním dílem . Ke knížce se samozřejmě budu dál vracet, už jen proto, že do audioknihy nezpracovali dodatky, který rozšiřujou a prohlubujou pozadí Herbertova univerza. Rozhodně bych ale audioknihy neodepisoval - není to prostě úplně to samý .

[Smrt v červnu]

Čím to?

Já jsem se nedávno dostal k Ligottimu, o kterém jsem psal výše, a docela mě to zklamalo. Přirovnání k Lovecraftovi či Kafkovi jsou docela scestná. Předvídatelné, klišovité, byť čtivě napsané. Ale po pár povídkách s tím víc času trávit asi nebudu.

Borges mi byl shodou okolností nedávno taky doporučen, tak bych se na něj mohl podívat. Čím začít?

A rovněž se přidávám ke knihomolům, kteří musí mít knihu fyzicky, papírově. Žádné e-booky, žádné audioknihy.

Na vysokých školách mi vždy vadila atmosféra. Nesnáším elitářské prostředí, možná i proto, že sám v jistém ohledu jsem taky elitář. Nebyl to jen můj nepříjemný pocit z profesorů, ale i z některých kolegů. Začala se mi prostě štítit jejich přehnaná sebejistota v tom, co je a co není správné, kdo má patent na rozum a kdo ne. Kdo je elita a kdo póvl. Díky tomu jsem poznal, co mne štve na sobě samém. Tak jsem se vrátil ke kořenům a stal se póvlem, abych si ten přerod znovu mohl prožít. Myslím, že od té chvíle jsem o dost vyrovnanější, klidnější a zralejší. Ale občas se naštvu pořád, kupříkladu, když jsem byl na známého promoci a ten nejvíc chytrej pán tam mlel něco o elitě národa a podobné bejkárny. Ano, cením si vzdělání, ale ne vysokoškolských titulů a fetišistického lpění na nich. Znám člověka, který má základní školu a přitom je vzdělanější a moudřejší než mnoho vysokoškoláků. Ale to tu neříkám, abych rozpoutal nějaký offtopic flame, prostě jen to tak nějak svérázně prožívám.

Borges je fantastický. Jako náctiletý jsem se s ním seznámil díky zvláštní knize Jitro kouzelníků a díky Current 93, kde se běžně pracuje s "Alefem". Alef mne vpravdě zaujal, byl to úžasný, magický příběh. Jenže u nás v knihovně další kousky neměli a já odmítal jít do velké knihovny (kovářova kobyla, znáte to...). Když jsem se dostal k Robertu Bolaňovi, v doslovech a recenzích bylo spoustu narážek na něj. Tak jsem to prubnul a koupil si kompletní dílo, jsem zatím za polovinou.

Ono dost záleží na tom, co do Borgese čteš. Číst jeho Dějiny věčnosti, nebo vysokoškolské přednášky o literatuře a její magičnosti Tě asi zprvu moc neosloví, tomu doporučuji se vyhnout obloukem. Není to špatné (mne osobně to strašlivě fascinuje a baví), ale není to vhodný vzorek toho, jaký je Borges povídkář. Určitě bych doporučil sbírečky Fikce, Artefakty, Alef. Ty jsou bez diskusí úchvatné. Fantastickou zoologii spíše nedoporučuji, neboť tam se Borges trochu stává systematickým sběratelem, byť znamenitým a kouzelným. Obecné dějiny hanebnosti jsou pak pro změnu velmi čitelný, ponuře humorný soubor smyšlených osudů, co by se mohly klidně stát. O tom jsem již psal výše.

Kdybych z Artefaktů, Fikcí či z Alefa měl vybrat nějaké konkrétní povídky, které mne zaujaly, pak Alef (nedostižná věc, z té mi běhal mráz po zádech), Zahrada, kde se cestičky rozvětvují (To mi přišlo skvělé a hodně machenovské!), Babylonská knihovna (povinnost pro všechny knihovníky), Deutsches Requiem (opět, Borges ve své nejlepší formě - radost z porážky nacismu a následné sledování procesů se zločinci mu bylo podnětem ke stvoření dokonalého prototypu nacisty, který je souzen a nelituje svých hříchů), Emma Zunzová (příběh o touze po odplatě a ceně za ní) a rozhodně i Tlön, Uqbar, Orbis Tertius (to se musí přečíst, to se nedá popsat. Borges promine - opět machenovské).

Snad Ti to takhle stačí, Zero

[Zero]

Asi záleží na konkrétní škole, konkrétním oboru a konkrétních lidech. Já se na vysokých školách setkal jak s nafoukanci a elitáři, tak se spoustou skvělých lidí a kontakt s nimi mě velmi obohatil osobně i odborně. Jak z řad profesorů, tak studentů. Promoce a podobné oficiální akce nenavštěvuji z principu, nemám potřebu poslouchat podobné kecy, které jsi zmínil. Ostatně, mé nedokončené studium - filozofie - mi taky vysokou školu na nějakou dobu znechutilo, tam to bylo přesně to elitářství a ještě k tomu navíc hloupé memorování nesmyslných údajů bez jakékoliv potřeby se nad nimi zamyslet. Filozofii (obor, nikoliv filozofickou fakultu) v Brně bych opravdu nikomu nedoporučil. No, debata o školách a školství může být na dlouho a asi je lepší to řešit někde u piva.

V knihovně jsem objevil Fikci a Alefa v jednom svazku, tak můžu začít rovnou tímto. Díky za doporučení.

[Smrt v červnu]

Pokud máš tu luxusní edici z Arga, tak to máš i s krásným visuálním zážitkem Příjemné čtení!

[Morana]

Na vysokých školách mi vždy vadila atmosféra. Nesnáším elitářské prostředí, možná i proto, že sám v jistém ohledu jsem taky elitář. Nebyl to jen můj nepříjemný pocit z profesorů, ale i z některých kolegů. Začala se mi prostě štítit jejich přehnaná sebejistota v tom, co je a co není správné, kdo má patent na rozum a kdo ne. Kdo je elita a kdo póvl. Díky tomu jsem poznal, co mne štve na sobě samém. Tak jsem se vrátil ke kořenům a stal se póvlem, abych si ten přerod znovu mohl prožít. Myslím, že od té chvíle jsem o dost vyrovnanější, klidnější a zralejší. Ale občas se naštvu pořád, kupříkladu, když jsem byl na známého promoci a ten nejvíc chytrej pán tam mlel něco o elitě národa a podobné bejkárny. Ano, cením si vzdělání, ale ne vysokoškolských titulů a fetišistického lpění na nich. Znám člověka, který má základní školu a přitom je vzdělanější a moudřejší než mnoho vysokoškoláků. Ale to tu neříkám, abych rozpoutal nějaký offtopic flame, prostě jen to tak nějak svérázně prožívám.

Napísal si to fakt krásne. Nie je štúdium ako štúdium, nie každý, kto má titul(y) je skutočne múdry... Tiež mám podanú prihlášku na VŠ a tento tvoj odsek popísal niektoré moje obavy z toho študijného prostredia... že elitársky prístup pochová moju túžbu po vzdelaní/poznaní.. už som jednu školu absolvovala a viem, že to bude boj na život a na smrť .. O to viac ti držím palce. A aby som nebola offtopic, idem znovu zapichnúť nos do knižky.

[Orwin]

Tak já se přidávám do zdejšího klubu těch, co mají podanou přihlášku na VŠ, ale lepší neřešit kolikátá škola už to je K elitářství na VŠ snad jen to, že elitářství funguje ve všech vrstvách společnosti. Ano i dělňas v té nejzaplivanější putyce, který se dokáže bavit jen o fotbalu se jeví značně elitářsky, když opovrhuje pro změnu třeba vysokoškoláky.
A ke knihám malé zamyšlení. Taky jste si všimli toho, že se nám tu rozmáhá takový nešvar, a to prodávání knih na koncertech? Po včerejším koncertu mám v knihovně další dva kousky i s vlastnoruční ilustrací autora Už fakt nevím jak se knížkám vyhnout, ale vlastně mi to nevadí

[Smrt v červnu]

Orwine, když mluvíš o tom prodávání knih na koncertě, nebyl jsi náhodou na brněnském křtu knihy Patrika Linharta "Jáma a rypadlo"? Já byl na tom pražském večeru a to byl takový mikrokoncert.

[ov42]

Tak já se přidávám do zdejšího klubu těch, co mají podanou přihlášku na VŠ, ale lepší neřešit kolikátá škola už to je K elitářství na VŠ snad jen to, že elitářství funguje ve všech vrstvách společnosti. Ano i dělňas v té nejzaplivanější putyce, který se dokáže bavit jen o fotbalu se jeví značně elitářsky, když opovrhuje pro změnu třeba vysokoškoláky.
A ke knihám malé zamyšlení. Taky jste si všimli toho, že se nám tu rozmáhá takový nešvar, a to prodávání knih na koncertech? Po včerejším koncertu mám v knihovně další dva kousky i s vlastnoruční ilustrací autora Už fakt nevím jak se knížkám vyhnout, ale vlastně mi to nevadí

Čeče a já z nám i vysokoškoláky, co si ve čtyřkách a nonstopech libují. Dycky jim nadávám, proč proboha musíme jít do takovýho pajzlu mezi dědky a gamblery namísto nějakýho podniku, kde sou třeba hezký ženský.

[Smrt v červnu]

Bod pro ova.

Ne, že bych se chtěl vzdalovat tématu knih, ale tímhle jsi mne hodně potěšil, protože já "bohužel" ještě teda dědek nejsem a na tyhle nonstopy a čtyřky nedám dopustit. Miluju ta místa, jejich atmosféru a figurky. Asi je to trochu heretický, ale v těhle krčmách a špeluňkách si občas vezmu blok a píšu si do něj postřehy. Vždy z toho vyjde skvělý materiál. Ilegální cigárko, utopenec, tlačenka, prejt, lokální podivné značky, panák vodky za patnáct korun... má to pro mne půvab a cítím se tam mnohem lépe, než v nějakém kultivovanějším prostředí. A to i přes to, že kdyby mi místní osazenstvo vidělo do hlavy, dostanu do zubů.

Ale ten kolorit, ta sounáležitost, co tam panuje, to je dle mého gusta.

[Zero]

Mám za sebou prvních pár povídek od Borgese. Už nějakou dobu se mi nestalo, že bych narazil na někoho s tak specifickým stylem. Jeho spojování faktů a fikce, odkazy na známé i obskurní filozofy, mystiky a další postavy, u nichž nelze hned určit, zda skutečně existovaly či nikoliv, četné odkazy k náboženským tématům, to vše je mi velmi po chuti. Pracuje s tématy, která jsou mi blízká, a způsobem, který je mi nanejvýše sympatický. A když se dívám na myšlenkové a literární vlivy Current 93, budu se muset seznámit i s nimi.

A k off-topic debatě - nonstopáče mám většinou rád, ale non-stop sport bary jsou zlo.

[Smrt v červnu]

Kurník, tak to jsem rád, že můj skromný tip padl na úrodnou půdu!

Já předevčírem dočetl od Borgese "Další pátrání" a "Dějiny věčnosti". A opravdu jsem si chrochtal. Fantastická, byť dost "vědecká" věc, pokud tedy toto slovo můžeme k Borgesovi vůbec počítat. Udivuje mne (v příjemném slova smyslu) jeho neuvěřitelná sečtělost a hluboká znalost prostředí, v němž operuje. Jeho rozbory překladatelů "Tisíce a jedné noci" jsou skutečně brilantní - polyglot, který porovnává překlady a vkládá do jejich rozboru trochu své čarovnosti. Zaujala mne i jeho přednáška o Nathanielu Hawthornovi a skvostné rozbory a polemiky s teorií věčného návratu či teorií věčnosti. Ale přiznám se, že nemám ani za mák načteno tak, jako on, proto mi mnoho uniklo. Sakra těžká literatura. Základní ale je, že v tom všem si uchovává svou zázračnost.

Current 93 si nemohu vynachválit, to je moje láska na celý život a kdybych měl jmenovat nějakých top pět významných hudebníků, David Tibet by tam dozajista byl.

[Zero]

A už mám celé Spisy I přečtené. Na úvod zařazené povídky ze sbírky Fikce mi přišly asi nejlepší, ale těžko se to posuzuje, snad ani u jedné ze všech jsem se nenudil. Možná je to zvláštní přirovnání, ale svou obrazotvorností a odkazy k dávným mystickým a okultním dílům mi některé povídky daly vzpomenout na Lovecrafta. Ale ten je o poznání "sušší". Za horor existenciálnějšího ražení se ostatně i některé Borgesovy povídky dají pokládat. Oblast "Tisíce a jedné noci", velmi často zmiňovaná, je pro mě v podstatě velkou neznámou, tak si ji zařazuji na pomyslný seznam. Stejně jako bych rád někdy alespoň nahlédl do středověké arabské poezie a filozofie. Ještěže si nepíšu seznam všeho, co si chci přečíst, protože pak bych veškerý čas trávil psaním toho seznamu a nikoliv čtením.

K Borgesovi se určitě brzy vrátím (a vědeckost mě spíše navnazuje), ale momentálně jsem přešel k povídkám Dylana Thomase. Ty jsou o poznání temnější než jsem čekal, okultními a náboženskými tématy se to v nich také jen hemží. V originále jsou poněkud náročnější na čtení, a často, přestože mě docela baví (zvláště Thomasův jazyk je kouzelný, i v próze velmi poetický), vlastně vůbec nerozumím tomu, co jsem to právě přečetl. Podobně jako z Yeatse i z Thomase na mě dýchá ostrovní folklór, ve kterém se mísí silné katolické prvky s těmi keltskými.