Books/Knihy

Čtete? Píšete? Pojďte si o tom podiskutovat!

Moderátor: Moderátoři

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 15. březen 2019, 9:34

Dylan Thomas je dle mého jeden z nejlepších a nejvíc nedoceněných (strašný spojení, žejo) básníků dvacátého století! Takže to mne zahřálo u srdce. ;)

Já od něj přečetl většinu básní, co v češtině vyšlo. Mám jak staré vydání Kapradinového vrchu, tak nové Svlékání tmy. Úžasné věci. A taky Vánoce jednoho kluka ve Walesu, ale to moc temné není, spíše dětsky čisté. U toho Svlékání tmy mne potěšilo, že některé jeho básně jsou tam i anglicky. Takže to člověk mohl porovnávat. Kdyby Tě to zajímalo, můžu sem někdy přepsat nějakou ukázku z toho, co považuji za absolutní skvosty. Básně má dost dlouhé, tak si je člověk nazpaměť nepamatuje.

Obecně, když prý člověk přijede do Walesu a mezi řečí zmíní, že čte Thomase a Machena, tak má pomyslné dveře otevřené. Bavil jsem se s člověkem, co tam byl a kvůli tomu tam i jel, aby ta místa poznal - a i ti nejhustější drsoňové v místních krčmách to kvitovali, že někdo čte jejich národního básníka ;-)
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Zero » 21. březen 2019, 23:07

I můj další příspěvek se bude vztahovat k Walesu a k Smrťákovým doporučením. Řeč je samozřejmě o Machenovi - od něj se mi dostala do ruky Hrůza. Vskutku zajímavé dílo odehrávající se v prostředí zapadlého velšského venkova, ve kterém je čtenář neustále na pochybách, jestli vlastně čte detektivku či nadpřirozený horor. I když horor...ono to není strašidelné, ale rozhodně velmi znepokojující. A napínavé, vlastně jsem to přečetl doslova jedním dechem, pouze s jedinou přestávkou, když jsem musel z vlaku dojít domů. Nezbývá, než si sehnat další Machenova díla a pustit se do temných zákoutí Londýna, které by mi mohly sednout ještě více než velšský venkov.

Tak nějak jsem se poslední dobou zase strašně rozečetl...
Uživatelský avatar
Zero
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 30
Příspěvky: 2572
Blog: Zobrazit blog (4)
Registrován: 20. září 2009, 18:53

Re: Books/Knihy

Příspěvekod dronda » 22. březen 2019, 6:58

Zero píše:Tak nějak jsem se poslední dobou zase strašně rozečetl...


Výtečně! :twisted:

Dylana Thomase a jeho Svlékání tmy jsem rozečetl včera. Líbí se mi to zpracování, kdy některé básně jsou i v originále a já tam mám možnost, byť s nedokonalou snalostí angličtinny, trochu porovnávat.

A také jsem zkoušel trochu jiný typ poezie - japonské haiku od Issy Kobajašiho.
Knihy jsou vědění. Ve vědění je síla. Síla je energie. Energie je hmota. A hmota zakřivuje prostor. Takový balík knih, to je taková menší černá díra. Kdo se do ní ponoří, je ztracen navěky.
Uživatelský avatar
dronda
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 33
Bydliště: Plzeň
Příspěvky: 2298
Blog: Zobrazit blog (2)
Registrován: 2. únor 2010, 14:25
Aktivní v kapelách: Attax, Echo Theory, Armillaria

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 22. březen 2019, 18:25

Kluci, já si s Vámi připadám jak v ráji! :D

Ad Zero - Přesně tak! Já dočetl Hrůzu za jedno dopoledne. Uchvátilo mne to a nepustilo. A pokud se Ti líbila Hrůza, věřím, že z dalších děl budeš ještě nadšenější!

Ad Dronda - K Thomasovi nemám co dodat. Je to takový můj velký sen. Vzít si knihy Dylana Thomase a Arthura Machena, přibalit přehrávač a zmizet tak na čtrnáct dnů do Walesu. A tam si projít ta místa, poslouchat Current 93 a užívat si tu krajinu... A znovu si to celé oživit, otevřít ten úžasný, neuvěřitelný příběh znovu.

Ad Kobajaši Issa - boží člověk! Fenomenální autor haiku. Pravda, on, Jósa Buson a Hattori Ransecu mi přirostli k srdci více, než sám slovutný Macuo Bašó. Ale teď jsem k mistru trochu nespravedlivý... Hold osobní preference. ;)
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Zero » 23. červenec 2019, 20:26

Zase nám to tu nějak upadlo. Já jsem toho poslední dobou z beletrie zrovna moc nepřečetl, ale teď jsem se konečně dostal ke Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde od Roberta Louise Stevensona (který, jak jsem zjistil, napsal i Ostrov pokladů. Já věděl, že jsem to jméno už někde viděl!). Po prvních pár kapitolách mě to dost baví, vlastně mi to docela připomnělo zde mnohokrát zmiňovaného Machena. A taky si tím aspoň doplním vzdělání, narážky na Jekylla a Hyda jsou v (pop)kultuře dost časté - naposled jsem na to natrefil na poslední desce Houpacích koní, což mě vlastně přimělo k tomu, abych si knihu sehnal.
Naposledy upravil Zero dne 11. srpen 2019, 21:57, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
Zero
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 30
Příspěvky: 2572
Blog: Zobrazit blog (4)
Registrován: 20. září 2009, 18:53

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Osimchin » 23. červenec 2019, 21:20

Já čtu převážně komiksy, a to hlavně japonskou mangu a komiksy z Marvel Universe, které si všechny fyzicky kupuju. Prózu čtu většinou v e-boocích a vybírám si tituly z žánru fantasy. Momentálně mám v e-booku rozečtené povídky k Zaklínači. Z poezie jsem si nedávno nakoupila pár knih v Levných knihách (Duše má být vždy dokořán - Emily Dickinsonová; Sen ve snu - Edgar Allan Poe; Alkoholy - Guillaume Apollinaire; Saturnské básně, Galantní slavnosti, Romance beze slov - Paul Verlaine). Z těchto knih jsem zatím přečetla sbírku básní od Emily Dickinsonové. Autorka mě zaujala už při studiu VŠ, kde jsme se učili o její básni "I'am Nobody! Who are You?". Teď mám rozečtené básně od Poea, čtu je při cestách, jelikož je to malá knížečka, která se snadno vejde do kabelky. :D
Od ledna jsem zatím přečetla cca 60 titulů a neustále si zvyšuju svoji Reading Challenge na Goodreads. Byla bych ráda, kdybych letos poprvé překonala hranici 100 titulů. Jak jsem už zmiňovala, největší část tvoří komiksy, takže to nějaký extra výkon jich přečíst víc.
Tady je kdyžtak můj profil na Goodreads:
https://www.goodreads.com/user/show/31012613-simona
Pak ještě mám profil na CBDB:
https://www.cbdb.cz/uzivatel-5811-osimchin
Uživatelský avatar
Osimchin
Metallum Moderátor
Metallum Moderátor
 
Pohlaví: Žena Žena
Věk: 33
Bydliště: Liberec
Příspěvky: 526
Registrován: 15. srpen 2014, 1:58

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 31. červenec 2019, 8:54

No, já se trochu bál něco sem psát, aby mne zase někdo nepodezíral z toho, že čtu i na hajzlu! :lol:
Ale něco málo jsem přečetl... Snad si vzpomenu, co jsem to vůbec četl.

Tak určitě, dolouskal jsem Sto roků samoty od Marqueze. Takhle, je to magický, je to jihoamerický, je to šílený, skvělý. Ale přeci jen... Oproti Borgesovi nebo Bolaňovi jsem se místy i vcelku nudil a musel jsem některé věci číst několikrát. Ale ne tím stylem, že by se mi otevíral nový svět, prostě jsem jen ztratil nit vyprávění. Rozhodně bych to doporučil a konec byl dechberoucí. Jen mne mrzelo (a dávalo to smysl), že ze scény zmizel ten úžasný "cigánský" alchymista, který starého Buendíu učil svým kouzelným kejklím. Jeho absenci mi vyvažovala Ursúla, metuzalém celého díla, která mne nepřestávala fascinovat.

Dále jsem se vypořádal s tisícistránkovou bichlí o české literatuře, ale tu jsem se šprtal ke zkouškám, tak to nepočítám.

Tradičně jsem vrátil k Machenovi, přečíst Bílé lidi nebyl žádný problém. Ale i když mám rád ten starý překlad, přeci jen, těším se na překlad nový. Krom toho, od stejného mistra jsem sáhl po Otevření dveří, které mne potěšilo... Bylo méně horrorové, než Bílí lidé, Vnitřní světlo, Velký bůh Pan, Rudá ruka či Tři podvodníci, ale důležitou úlohu tam hrál mystický prožitek a sem tam záchvěv nepříjemného mrazení. Inu, Machen, ten nakládá.

Taky jsem lousknul konečně Durychovo Bloudění a v souvislosti s ním dvakrát Requiem. K Requiem, jako nádhernému a kraťoučkému epilogu valdštejnské tragédie jsem se vrátil sice již potřetí, ale to se dá číst pořád. Nádherný jazyk, fascinující souvislosti, magičnost, která se samozřejmě dotýká i Bloudění, jež je právem Durychovým životním dílem. I když jsem trochu nepochopil, proč to lidé tak těžko a pomalu čtou - četlo se to samo! A těch sedm set třicet stránek jsem pokořil za devět dnů (a podotýkám, že dva dny z toho jsem na čtení neměl vůbec čas). Opravdu, už od pokoření tisícistránkových Služebníků neužitečných jsem měl pocit, že Durych je největší spisovatel moderní české literatury - a Bloudění to jen potvrdilo. Extratřída. Tahle vypadá ukázková a učebnicová vysoká literatura. Není prostor na banality, ale jejich absenci nahrazuje autor svou sebepohlcující ironiíí, hořkosladkostí, specifickou erotikou a neuvěřitelnou, poutavou tragikou doby, kterou bychom asi za naši dobu nevyměnili. Nádherné protínání jevů a příběhů vytváří místy až velemysticky neuvěřitelné situace, které by se ovšem mohly stát. Viz Kajetánova jízda kol Hradce Králové, gradace u šibeničního vrchu a samotné vyvrcholení ve zdech chrámu, kam pochmurný leutnant nakonec zavítá. Všechny tři příběhy, Anděly, Jiřího i Kajetána, jsou úžasné... škoda jen, přeškoda, že Kajetánův končí někde za polovinou. Odměnou je, že je fascinující a žalostný a plný plytké, světské mizérie. A kdesi v pozadí tomu všemu se Valdštejn ptá svých hvězd.

No a Requiem? To je malina v horké hořké čokoládě na jazyku. K tomu se snad nedá ani nic objektivního napsat, jak je to odporné a nádherné zároveň!

Je pravda, že dílo neztrácí nic na svém půvabu, i když i přes značnou historickou věrnost se Durych dopustil drobných omylů, třeba právě domnělé aspirace Valdštejnovy na český trůn... Ale vzhledem k tomu, že to jsou věci, o kterých se v ve dvacátých a třicátých letech stále ještě fabulovalo a nikdo je uspokojivě nerozlouskl, jsou jeho omyly pochopitelné. Vytvořil tak nejenom historického Valdštejna, ale zároveň i jeho frýdlandský, čarovný stín.

Masopust od stejného autora byl rovněž uchvacující. Erotický, hloubavý, teskný a tragický. Naturalistické kulisy vpádu Pasovských ustupují lehce do pozadí, aby vynikla tragikomičnost hlavní čtveřice. Ale komentovat toto výjimečné dílo, ve své době nepochopené, si troufnu, až Durychovy přízraky přelouskám někdy znovu. Už aby tomu bylo!


Na závěr svého obřího postu jsem si nechal dílo muže, jež nese jméno Jules Amédée Barbey d'Aurevilly. Dle mého nedoceněný skvost francouzské literatury, který se do povědomí českého čtenáře dostal díky Florianově nakladatelské činnosti a též i díky krásným překladům mistra Reindla.

Překladatelů tohoto temného dekadenta a vášnivého katolického royalisty bylo mnoho, ale jejich překlady krásně umocňují autorovu osobnost.
Očarovaná a Rytíř des Touches, jeho fragmenty chouanských prací, se čtou snadno - lze je přelouskat za několik málo hodin. Nabízí temné a nečernobílé pozadí porevoluční Francie. Období chouanských válek, hodnocené z pohledu doby Restaurace. Příběhy o lidské odvaze, rebelství, ale též skepse a nostalgie vytváří velmi plastický obraz doby, která byla mimořádně podivná a krvavá. Ať už jde o příběh věčně revoltujícího kněze, rebela a partizána, nebo poutavé vyprávění o dobrodruhu, kterého zachraňovalo dvanáct jeho druhů z rukou republikánů, obé má velkou sílu a krásné stínování morálky, osobních či univerzálních hodnot.

Ženatý kněz, braný jako jedno ze stěžejních děl tohoto Francouze, kterého nikdo neměl příliš v oblibě pro jeho radikální přístup snad úplně ke všemu, ukazuje kontrast odpadlého abbého Sombrevala a jeho dcery Kalixty. Tento rozpor dvou bytostí, které sdílí neuvěřitelné pouto, je podivuhodný. Ve své podstatě ukazuje na souboj dvou velmi silných duší, který zanechává spíše než rozuzlení spoustu otázek. Dílo je to romantické, temně mystické a plné živoucích a obnažených protikladů. Ženatý kněz je též breviářem agónie, takřka až barokními zásnubami lásky a nenávisti a též příkladem toho, jak silné jsou tyto polarity a jak blízko k sobě často mají.

Starou milenku, další zásadní knihu pana Julese, momentálně dočítám. Zvolna se přelouskávám přes posledních čtyřicet stran a četbu si neuvěřitelně užívám. Až dočtu, snad se podělím.

Ale to bych opomněl Ďábelské novely. Nebudu je specifikovat blíže, protože toto krátké dílo určitě stojí za přečtení a nechť si každý udělá obrázek sám. Mohu jen prozradit, že jsem je přečetl za tu dobu několikrát, porovnával jsem i různé překlady (Šedivec vs. Reindl) a jsem z této útlé šestice novel naprosto unesen. Kniha natolik kontrastní, vypovídající o ušlechtilosti a zvrácenosti lidské duše, často vzájemně propojených, nemohla uniknout zájmu mnohých. A proto na ní nalezeneme odkazy kupříkladu i v legendárním Naruby z pera naturalistického démona Huysmanse... na kterého jsem v tomhle příspěvku neprávem zapomněl.
Novel je to šest - Karmazínová záclona, Nejkrásnější láska dona Juana, Štěstí v zločinu, Rub karet whistové partie, Na hostině atheistů (též ke srovnání Šedivcův překlad Hostina atheistova) a Pomsta ženy. Těžko říci, kterou mám nejraději... rozhodně vede Hostina atheistova a Rub karet whistové partie, ale třeba právě i Štěstí v zločinu...

Das ist alles, Leute!
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 9. srpen 2019, 10:24

Tak jsem přelouskal dalšího Borgese - tentokrát čtvrtý díl spisů - Evaristo Carriego, Diskuze. Musím přiznat, že do toho spisovatele se zamilovávám čím dál víc. Jak být profesionálním esejistou, odborníkem a zároveň mágem slova a neskutečnosti? To netuším, ale tomuhle člověku se to podařilo. Potěšení do poslední stránky. Velmi výživná věc. Takže velmi apeluji na Zera, aby se po tom poohlédl.

A taky jsem konečně, po desetiletém čekání, přečetl Satori v Paříži od Jacka Kerouaca... Absolutně nadpozemská, takřka nekerouacovská, ale vlastně naprosto osobní Kerouacova knížka (jo, má to sedmdesát stran), která mi dala tušenou odpověď na to, proč toho chlapíka tak žeru.
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Zero » 11. srpen 2019, 22:10

Satori v Paříži jsem kdysi četl. Přišlo mi to dosti depresivní, jakoby z toho šlo cítit, že se mu jeho životní styl brzy vymstí. Ale už si to příliš nepamatuju – asi se k tomu vrátím, když je to tak krátké. Nějak poslední dobou nenacházím čas na čtení.

K Borgesovi se chci zase někdy vrátit, dosud jsem pořád četl jenom první díl Spisů.
Uživatelský avatar
Zero
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 30
Příspěvky: 2572
Blog: Zobrazit blog (4)
Registrován: 20. září 2009, 18:53

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 12. srpen 2019, 12:46

Hele, Zero, rozumím Tvým pocitům, ale ze svého současného pohledu bych to neviděl úplně jako "depresivní" jako spíše "prozřelé". Kerouac v Satori v Paříži skutečně pomyslně skládá účty ze svého života a ze svých děl a dělá to dost upřímně, ale zároveň s jistou hravou poťouchlostí. Něco ve stylu "Podívejte se na mne, na věčně opilého a chlípného burana, ale hlavní je, že jsem vždycky hledal cestu a šel jsem za ní." A to mi naopak přijde jako vcelku optimistické. Jasně, Kerouac nikdy nebyl v pohodě, nikdy se asi necítil šťastný, ale ve svých knihách ukazoval alespoň svou vnitřní, tušenou radost. Pokud jde o vyloženě depresivní část jeho tvorby - asi nejtemnější věc, co jsem četl, bylo v Osamělém poutníků to krátké zamyšlení na závěr - Americký tulák na ústupu. Z toho jsem fakt cítil mizérii, ale samozřejmě, můžu se mýlit.

Z obou dvou děl mluví totiž už přezrálý, unavený strýček Jack a oproti tomu běsnivému stylu mi přijde velmi lidský. Jasně, Kerouac je fantastický snad vším, co napsal, ale možná právě tímhle zúčtováním je pro mne ještě fantastičtější. ;)
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Zero » 13. srpen 2019, 1:12

Jak jsem se tu onehdy vyjádřil, že si nevedu seznam knih, které si chci přečíst – no tak jsem začal. A jak jsem se obával, začíná nebezpečně nabobtnávat. Včetně knížek, které už jsem někdy dříve četl, ale pamatuji si z nich leda neurčitý dojem, jestli se mi to líbilo nebo ne. A jak tak nad tím seznamem natěšeně slintám, cítím, že se mi opět blíží čtecí období, kdy půjdou jiné koníčky (a povinnosti :lol: ) stranou.

Mimochodem, taky máte chorobnou snahu snažit se číst vše v originále, pokud tomu jazyku aspoň trochu rozumíte? Pokud je něco v originále anglicky, tak už se mi prakticky nestává, že bych to četl v překladu, leda že bych originál nemohl sehnat. S jinými jazyky je to horší (Sapkowského povídky jsem zvládl přelouskat jenom díky tomu, že už jsem to několikrát četl česky), zato u filmů se vždycky dají sehnat titulky v angličtině nebo češtině a můžu si vychutnat původní znění. To ale trochu odbočuji.

K tomu Kerouacovi se vrátím, poslední dobou opravdu hodně točím Desolation Peak od Houpacích koní, a beztak se ještě najde něco, co jsem od něj nečetl. Mimochodem, máte někdo zkušenost s jeho prvotinou The Town and the City? Prý je to hodně jiné od zbytku jeho díla.
Uživatelský avatar
Zero
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 30
Příspěvky: 2572
Blog: Zobrazit blog (4)
Registrován: 20. září 2009, 18:53

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 13. srpen 2019, 10:22

Tak já bych hrozně rád četl knihy v originále, ale je tu menší problém - Angličtina mne prostě strašně nebaví. Fakt mne ten jazyk svinsky nudí a nepoužívám ho rád. Neumím ho zas tak dobře, abych si četbu užil. A učit se anglicky, to mne prostě krutě neoslovuje. Jsem rád, že se anglicky domluvím relativně dobře...

A já bych si rád přečetl knihy ve francouzštině, španělštině, švédštině a němčině. Bohužel, německy se učím teprve pomalu. A polsky? Polsky není mnoho věcí, které bych chtěl číst. Ale v polštině jsem četl alespoň výběry básní.
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod dronda » 16. srpen 2019, 12:23

Aktuální stav: 60 přečtených a 2 rozečtené :D

Přečetl jsem Démonský cyklus (5 knih + jedna povídková), hodně se mi líbilo vykreslení světa a postav, ukázání na lidské přednosti a slabosti. I když je to stylem fantasy a zasazením postapo, tak v tom hodně cítím něco jako analýzu lidstva a chování jednotlivců. Zajímavé je i to, že některé pasáže jsou v knihách vypravovány vícekrát, pokaždé z pohledu jiné postavy. V jednu chvíli postavu proklínáte, že je zrádce a prohnaný hajzl, ale když dojde na vyprávění příběhu z druhé strany, najdete tam logiku a leckdy i sympatie.

Konec byl trochu slabší, ale to budování světa a příběhy jednotlivých postav za to rozhodně stojí.

Doporučuji povídkovou knihu nevynechávat, protože i když jsem po přečtení měl pocit její zbytečnosti, tak se na ni navazuje v posledním díle.

Poslední dobou se hodně rozmáhají komiksy a zasahují i do dalších literárních žánrů. Mimo hrdinskou klasiku Conan - Dcera pána mrazu a další povídky můžu zmínit hodně faktografické a o ilustrace se opírající Vzduch je naše moře (historie československého letectví), příběhem vyprávěné Do švestek jsme doma (emigrace po únoru 48) nebo osekaný Deník Anne Frankové.

Komiks jsem využil i k pokusu o čtení v angličtině - narazil jsem v knihovně na The Canterville Ghost: The Graphic Novel. Jednoduchá angličtina, hezká kresba a vtipný obsah.

Jako poslední v tomhle žánru děkuji Smrt v červnu za seznámení s Usagi Yojimbo, antropomorfní komiks (hlavní hrdina je králík) o Japonsku za vlády Šogunátu. Určitě se pustím do dalších dílů.

Došlo i na nějaké klasiky nebo knihy staršího data vzniku, jako třeba díky filmům proslavená díl 2001: Vesmírná odyssea nebo Vyhoďme ho z kola ven (zfilmováno jako Přelet nad kukaččím hnízdem). Nejvíc mě ale asi dostal Frankenstein, kde jsem dostal něco dost jiného, než jsem očekával. Než jako horor mi to přišlo jako existencialismus. Co s životem, pro který není ve společnosti místo? Co s tváří, která děsí, i když za ní je touha být dobrý?

Frankenstein - Malá ukázka
Občas jsem dokonce dovolil svým myšlenkám, nekontrolovaným rozumem, bloudit v ráji, kde milé a krásné bytosti se mnou cítily, rozháněly mé smutky a na jejich andělských tvářích zářil úsměv plný soucitu. To všechno však byl pouhý sen, žádná Eva nekonejšila
mé bolesti a nesdílela mé myšlenky; byl jsem sám. Vzpomněl jsem si na prosbu, kterou Adam vznesl k svému stvořiteli.
Jenže kde byl můj stvořitel? Opustil mě a já ho roztrpčeně proklínal.


Hodně se mi líbilo i Vnitřní světlo od Artura Machena (opět děkuji Smrt v červnu). Pokud máte rádi Poea, Lovecrafta nebo autory z edice Pandaemonium (https://www.cbdb.cz/stitek-16601-edice-pandaemonium) vydávaném nakladatelstvím Plus, rozhodně doporučuji. Strach z neznámého, touha po poznání překračující hranice zdravého rozumu a trocha parodie na Sherlocka Holmese.

Pokud vás zajímají počítačové hry, neměla by vás minout kniha Krev, pot a pixely, ve které je na příkladu několika her/herních studií popsáno, co všechno se může stát při vývoji her. Četlo nás to ve firmě několik, kolegové z toho byli trochu zklamaní, ale mě se to líbilo a přineslo mi to zajímavé informace.

A abych zůstal alespoň trochu metalový, doporučím i Knihu kovu (zatím jsem přečetl pouze první díl - black, death a thrash). Mimo encyklopedických údajů obsahuje hlavně vzpomínky a názory přímých aktérů metalového vývoje u nás. A hlavně pro mladší ročníky, které nezažily boom v první polovině devadesátých let, to může být hodně zajímavé čtení.

Na konec ještě přihodím pár jednohubek - zkusil jsem japonskou literatury s knihou Než vystydne káva (která má zajímavou myšlenku a hezky se čte, ani jsem se nenadál a těch necelých 200 stran jsem dal na jeden zátah), ruské sci-fi Slyšel jsem Zemi … (dokázali by lidé přežít v případě havárie na cizí planetě?), sborník s všeříkajícím názvem Hvězdy české sci-fi, který je dobrým úvodem do české scény.

Co se mi naopak moc nelíbilo nebo nenaplnilo očekávání byl Ziburův "cestopis" 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Byla to druhá kniha, kterou jsem od něj četl a přišlo mi to hodně podobné té první (Pěšky mezi buddhisty a komunisty). Pokud jste od něj nic nečetli, tak si vyberte jednu, podle míst, která vás nejvíc zajímají, a další můžete s klidem vynechat.

Další zfilmovanou knihou je Kmen Andromeda. Není to první, co bych od Crichtona četl a jeho styl, kdy knihu podává jako deník, reportáž nebo vědecké pojednání, se mi líbí, ale zrovna tady mi přišel zvláštní ten konec, resp. něco, co bych označil jako jeho absenci.
Knihy jsou vědění. Ve vědění je síla. Síla je energie. Energie je hmota. A hmota zakřivuje prostor. Takový balík knih, to je taková menší černá díra. Kdo se do ní ponoří, je ztracen navěky.
Uživatelský avatar
dronda
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 33
Bydliště: Plzeň
Příspěvky: 2298
Blog: Zobrazit blog (2)
Registrován: 2. únor 2010, 14:25
Aktivní v kapelách: Attax, Echo Theory, Armillaria

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Zero » 11. září 2019, 11:22

Mám za sebou znovu Satori v Paříži. Opravdu mi to přijde smutné, člověk na konci života, aniž by o tom věděl. Jakoby se Kerouac snažil dohnat tu energii svého mládí, ale docházel mu dech. Čte se to ale skvěle.

Už mi ale zase kvůli práci ubývá čas na čtení beletrie (zato musím číst literaturu o náboženské situaci v Anglii v pozdním středověku), takže díky bohu za Borgese, který je schopen psát velmi krátké povídky. Těch pár minut aspoň na jednu se najde vždycky
Uživatelský avatar
Zero
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 30
Příspěvky: 2572
Blog: Zobrazit blog (4)
Registrován: 20. září 2009, 18:53

Re: Books/Knihy

Příspěvekod dronda » 11. duben 2020, 21:34

Vím, že dnes každý volá o pomoc, ale pokud by se vám chtělo pomoci knihám, tak můžete zkusit https://www.startovac.cz/projekty/linka ... te-knizky/.

Dávám to sem jenom proto, abych nebyl sám, kdo v tom utopí výplatu :lol:
Knihy jsou vědění. Ve vědění je síla. Síla je energie. Energie je hmota. A hmota zakřivuje prostor. Takový balík knih, to je taková menší černá díra. Kdo se do ní ponoří, je ztracen navěky.
Uživatelský avatar
dronda
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 33
Bydliště: Plzeň
Příspěvky: 2298
Blog: Zobrazit blog (2)
Registrován: 2. únor 2010, 14:25
Aktivní v kapelách: Attax, Echo Theory, Armillaria

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Kazi » 13. duben 2020, 17:18

Výborně...tak jsem si udělal radost a koupil si dva balíčky od oblíbenců z Fantom Printu.. :) Ještě,že tam toho není více :mrgreen:
Uživatelský avatar
Kazi
Arch Articulus
Arch Articulus
 
Pohlaví: Muž Muž
Příspěvky: 396
Registrován: 17. červenec 2014, 14:06

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 9. únor 2021, 17:07

No, vzhledem k tomu, že jsem zase měl šíleně plodný literární leden, tak se můžu směle pochlubit tím, co všechno jsem zase přelouskal. A ne, nečtu na hajzlu.

V první řadě trio Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a Obsluhoval jsem anglického krále od Hrabala. Vzhledem k tomu, že jsem to přelouskal před více jak deseti lety, pamatoval jsem si z toho velké kulové a jo, Hrabal byl Mistr s velkým M. Dokonce ho můžu zařadit na seznam tzv. českých historických komplexů a to hned na první místo. Může mne vytáčet cokoliv, co se na tom našem středoevropském písečku děje, ale to, že tenhle spisovatel nedostal nobelovku, tím si to u mne svět rozházel do smrti. Tohle se prostě neodpouští :D Taky musím kvitovat, že Taneční hodiny jsem kdysi měl vůbec problém dočíst. A teď je stavím asi nejvýše. I před zbývající novely, i před Něžného barbara nebo Příliš hlučnou samotu. Majstrštyk.

Taky jsem se zase ponořil do jihoamerických klasik a konečně si vychutnal "splitko" Borgese a Casarese "Šest problémů pro dona Isidra Parodiho". Krátká, bezkonkurenční "jakože detektivka" s magickým nábojem, sarkastickým a přitom jemným humorem a spoustu dokonalých narážek. Navzdory tomu, že to není žádný brak, je to easy reading a to i pro člověka, který na "hoch" literaturu zvysoka mastí.

Jáma a rypadlo od Patrika Linharta je radost číst, protože je to radost. Člověk mění výraz tváře od "lehkého culení" až po "brutální chlámání". Jo, je to možná dáno i tím, že mistra znám osobně a některé jeho "hrdiny" osobně taky, ale Linhart je doopravdy nonšalantní manekýn na poli mikropovídky a to, co dělá, dělá naprosto suverénně. Hlavně mám rád Duchcov a Teplice, takže poznávám i scenérie.

Na závěr jsem si nechal morbiditku, která má celkem 1350 stran a kterou jsem přelouskal za neuvěřitelných deset dnů - ano ano, jsem hovado. Řeč je o Gdaňské trilogii od Güntera Grasse - Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky. To jsem zase dostal skvělý nápad. Strejčka Grasse jsem si chtěl přečíst už x let, taky jsem se o to před třinácti lety pokusil. Ale "plecháč" jsem odložil asi po sedmdesáti stranách, protože jsem na to prostě byl v té době moc "mentally retarded". Tak jsem si rovnou sehnal všechny knihy, které v češtině vyšly a systematicky to likviduju.
A upřímně, pokud toužíte po magickým universu, které je brutální a cynickou karikaturou našeho světa a ve kterém není v pořádku naprosto nic, ani ty nejušlechtilejší city, tak si to přečtěte. Je to k poblití dokonalý. A to myslím doslova. Občas jsem knihu prostě musel odložit, protože nával metafyzického hnusu, takový černý chuchvalec, mi visel v krku a sem tam jsem si musel dát pohov. Je to odporný, magický, poetický i apoetický zároveň, umělecký až na neexistující půdu, bizár, symbolika z toho teče proudem a hlavně - je to chytrý a v konečném důsledku je tam i ždibíček naděje. Rozhodně je to chytré čtení a celá trilogie se vyšvihla rázem mezi moje nejoblíbenější knihy vůbec. Tohle rozhodně chci přečíst minimálně ještě dvakrát, až zase budu mít něco odžito ;)

Na závěr si ze strejčka Güntera dovolím dva citáty. První z Plechového bubínku: "Do té doby se Schmuh omezoval na okamžité propouštění toaletářek - teď propustil nás, své hudebníky, a angažoval stojícího houslistu, jehož při troše dobré vůle bylo možno pokládat za cikána."
A z Psích roků: "V temných počátcích žila byla kdesi v Litvě vlčice, jejíž vnuk, černý pes Perkun, zplodil fenu Sentu; a Sentu kryl Pluto; a Senta vrhla šest štěňat, mezi nimi psíka Harrase; a Harras zplodil Prince; a Princ v knihách, které Brauxel nemusí psát, bude tvořit dějiny."
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod vosa » 10. únor 2021, 15:34

Hrabala jsem četla už dávněji a líbil se mi sakra moc, nejblíž je mi asi Příliš hlučná samota, ale ani ostatní dílka příliš nezaostávají. Měla bych tomu zase dát chvilku a kouknout se, co s tím udělal časový a věkový odstup :-) a zcela souhlas, Hrabal si Nobelovku rozhodně zasloužil, taky nechápu, proč ji vlastně nemá...
Grasse jsem měla tu čest pouze v Plechovém bubínku a na tohle nemám pajšl :? sorry jako :D hnus metafyzický i zcela fyzický mne příliš přemohl, asi jsem máčka :oops:
Jinak mě teda fakt prudí zavřené knihovny :-(
Uživatelský avatar
vosa
Arch Articulus
Arch Articulus
 
Pohlaví: Žena Žena
Příspěvky: 300
Registrován: 22. prosinec 2016, 12:58

Re: Books/Knihy

Příspěvekod Smrt v červnu » 10. únor 2021, 18:17

On ty moje literární slohy čte i někdo jinej, než dronda? :D

Ale jo, Grass byl na mne taky silný kafe. Nicméně je to napsané tak geniálně , že mu člověk rád odpustil tu nechutnou a nadpřirozenou sondu do černoty lidské duše. Vlastně jsem v tom viděl cosi terapeutického a léčivého. Něco jak když člověk sedí v černočerné noci u rybníka a jediný způsob, jak rozpozná hladinu, je slabý odraz hvězd. Dokonale černé universum (blekmédl si může jít hodit mašli), v němž člověk sem tam zahlédne ten záblesk, tu hřejivou naději, to, co je mu blízké. Takže jsem si nakonec z celé "Danzig Trilogy" odnesl, že jsme sice všichni banda naprosto odporných a nechutných sr.áčů, ale lze s tím žít. Zvláště závěr Psích roků, byť teda připomínal Danteho a byl depresivní až do sklepa, byl mimořádně očistný. Fakt tomu doporučuju dát ještě jednu šanci, třeba jen kvůli tomu jazyku.

Zavřený knihovny mne moc netrápí, protože mám obsesi ve sbírání knih a troufám si tvrdit, že moje "skromná" sbírka začíná směle konkurovat drobným venkovským knihovnám :P :P
Obrázek
Ja, tady všude jsem doma!
Uživatelský avatar
Smrt v červnu
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Sudetenland
Příspěvky: 1149
Registrován: 4. únor 2010, 17:18

Re: Books/Knihy

Příspěvekod vosa » 10. únor 2021, 22:07

Jasně že čtu tvý slohy :-D akorát poslední dobou sjíždím docela brak, protože se potřebuju jen přemazat a přežít další den, na hóch literaturu nemám úplně sílu, byť jsem jí přečetla dřív stohy a doma to mám. Takže tě jen čtu a nepřispívám.

Já právě dosáhla už prostorového nasycení objektu knihami a před pár lety si zakázala až na výjimky další nákupy (knížek tu mám stovky, taky bych možná menší knihovnu provozovat mohla, ale asi bych psychicky nevydejchala, že by mi nějací cizí hnusáci šmakali na něco tak osobního, jako jsou knížky :? :lol: :lol: ). Takže jsem pár let úspěšně plenila knihovnu, co je ovšem už rok střídavě zavřená. Teď jsem teda vrazila další 3 a půl metru polic do výklenku v ložnici, což vyřešilo mé korona-nákupy za poslední rok, ale jestli brzo lockdown knihoven neskončí, tak se problém obnoví, zbývá tak poslední necelý metr místa 8-)

Toho Grasse teda zvážím, možná mu dám druhou šanci, třeba jsem s uplynulými lety víc otrlá :)
Uživatelský avatar
vosa
Arch Articulus
Arch Articulus
 
Pohlaví: Žena Žena
Příspěvky: 300
Registrován: 22. prosinec 2016, 12:58

PředchozíDalší

Zpět na Literatura

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron