Books/Knihy

[Smrt v červnu]

Hele, ani mi nemluv. To přesycení knihami zažívám taky, občas, když v tom dělám pořádek, je to v komíncích na koberci, ale moje úchylka mi jaksi zabraňuje přestat s hromaděním a čtením. Mám silně vyvinutou slabou vůli . Ale na druhou stranu, pro mne to má praktický efekt. Píšu si poznámky a citáty a celé stránky, které mne zaujaly nebo osahovaly zajímavé myšlenky, si přímo zakládám záložkami. Takže kdykoliv potřebuji, otočím se od pracovního stolu (ehm, retro šicího stroje, který slouží za psací stůl), vyberu a cituju. A taky je u mne jiný problém - některé autory (a není jich málo) potřebuji mít fyzicky u sebe, abych se k nim kdykoliv dokázal vrátit a měl plastický obrázek o době vzniku i o tom, co kniha obnáší. A pak, některé knihy čtu pořád dokola. Na druhou stranu, na obhajobu své bídné křečkovské duše mohu podotknout, že zatím je všechno v únosné míře. Jen tak z plezíru jsem to před chvílí zkoušel počítat - ve velké knihovně mám cca 430 knih. Co je po skříních (a že je tam toho hejno), to se neodvažuji počítat. Potřebuju zkrátka novou knihovnu Ale obávám se, že to bude kolem tisícovky, co ve svém bytě mám. Tipuju, že se zastavím tak na dvou, třech tisících, ale pak už to bude vyloženě snobárna a dekorace, protože i když čtu jak drak, všechno přečíst prostě nejde. Na některé věci je život přeci jen krátký...

Jo a taky si nedokážu představit, že by mi cizí lidé sahali na mé poklady. Některé knihy jsem sháněl tak strašně těžce, že by mne velmi mrzelo, kdyby mi někdo něco poškodil/zničil/čmajznul. Ale to asi každý, kdo si buduje nějakou organizovanou sbírku. Na druhou stranu, je vždycky příjemné vidět, že nejsem jediný na světě, kdo má tuhle hroznou úchylku. Cítím vždycky strašnou sounáležitost a hlavně, necítím se pak tak mizerně

[vosa]

Týjo, tak citáty ani záložky si nedělám a ano, knihy mám hrozné puzení vlastnit, pokud se mi něco z knihovny líbí, stejně to pak dopadne tak, že si to koupím. Navíc nesnáším pocit knížek někým vyhazovaných, takže už u mne několikrát skončil štos literatury, který chtěl dát třeba soused ke kontejneru
V reakci na tvou odpověď jsem si šla kouknout ke své hlavní knihově a začala sčítat... to byl fakt blbej nápad po sečtení cca třetiny polic jsem měla napočítáno skoro 3 stovky svazků, tak jsem to radši vzdala. Takže mám určitě dost přes tisícovku, ale část jsou dětské/mládežnické chtělo by to trochu probrat a protřídit, to asi přijde na řadu v létě, budem předělávat část baráku včetně místnosti s knihovnou.
Sakra, jak jsem nad tím teď víc přemýšlela, tak mám chuť si přečíst asi 10 různých knížek no nic, tak zpátky ke strojům...
Přeju hezký den a zas sem pak hoď nějakou inspiraci. Sice je to teď v mém případě trochu ta verze s perlama a sviněma, ale snad ve své poklesloliterární fázi nezůstanu nafurt

[Osimchin]

On ty moje literární slohy čte i někdo jinej, než dronda?

Taky ty tvoje literární slohy čtu.

S přítelem si kupujeme skoro všechno, co si chceme přečíst. U komiksů se snažím, abych je přečetla krátce po zakoupení. Zato u beletrie je to horší. Některé knihy roky čekají na přečtení.
Máme teď v bytě 4 knihovny a víc se jich nám sem nevejde.

[Smrt v červnu]

Pravda je, že včera jsem rozečetl Célina, cca šedesát stránek, konkrétně "Cestu na konec noci" (ten nový překlad) a musím teda říct, že zatím hodně fajn. Hádám, že to asi bude přituhovat, protože zatím je to sice mírně depresivní, ale žádný velehnus taky ne, tak uvidíme. Jednoznačné plus je, že ten překlad je mi přijde skvělý a chápu z něho, jak Céline skutečně psal a v čem byl tak svojský. Poreferuju, až se dostanu na konec.