Letošní Masters mýma očima - teda očima někoho, kdo neposlouchá power, melodic ani symphometal
Dojezd bohužel až ve čtvrtek večer, takže jsem minula vše před Death Angel, včetně The Charm The Fury, což zamrzí, byl to jeden z tipů na letošní objev. Death Angel jsem naštěstí stihla, set příjemný, nazvučení nicmoc, klasicky mástrovsky zahuhlaný sound "hlavně že je to nahlas, dyť je to metál". Pánové si to užili, interakce s publikem bohatá (na mne možná až moc řečí). Odehráli 10 skladeb z všech období, 3 z dob dávných (Ultra Violence, Act III), 3 fláky z poslední desky (Father Of Lies, Lost, The Moth).
Poslechli jsme kousek Stratíků, šlape jim to pěkně, ale můj šálek to není, žízeň naopak je a stan je taky lepší stavět za světla, takže program pro zbytek dne byl daný
Sabaton s orchestrem jsem nakonec nenašla odvahu a ode všech zúčastněných jsem slyšela, že zvuk byl zoufalý, symfoňák byl slyšet pouze když nehrály žádné metalové nástroje - přiznám se, že mi ty Daronovy orchestrální taškařice začínají lézt krkem. Vážnou hudbu poslouchám ráda, včetně symfonických koncertů a tyhle rádoby orchestrální zoufalosti jsou imho fakt trápení... Na mizerný zvuk doplatili podle mnohých zúčastněných i poslední Pain, tolik nářků a sprostých slov na adresu zvukaře jsem už nějakou dobu neslyšela
Pátek - denní perly typu Harlej nebo Dymytry jsme vyměnili za bajkový výlet po Vizovických krpálech a příjemně znaveni dorazili na podvečerní Epicu. K té asi nemám co napsat, Simone to zpívá hezky, naživo a v poslední desce i trochu přitvrdili, ale furt je to hodně mimo mé zájmové pole, takže nehodnotím. Zato Sepultura náramný masakr! Poctivý 90-minutový set, první 2 songy zahuhlané, ale pak celkem i slušný zvuk, obrovská energie, Derrick jako frontman prostě nezklame. Zezačátku setlist postavený spíše na novějších záležitostech, ke konci pak návrat k osvědčeným vypalovačkám Arise, Refuse/Resist, Ratamahatta, proložené poctou fanouškům Sepultura Under My Skin a na závěr nezbytné Roots... Festival konečně ve varu, odezva publika stoprocentní, byť mě celkem překvapilo, že nebylo úplně narváno (to se týkalo všech tvrdších kapel, očividně tentokrát přijelo víc "soft" fanoušků, dramaturgie festu tomu holt odpovídá).
Následuje půlhodina před Running Wild a na place nastávají velká škatulata, hodně lidí se na ně těšilo. My posloucháme zezadu, cca půlku koncertu, je to fajn muzika, ale úplně je nedocením, protože písně neznám a po půlhodině se mi stírají rozdíly. Čeká mě ještě noční šichta, takže mizíme na jídlo a ulevit bolavým zádům a nohám.
Moonspell konečně jednou dostali popůlnoční čas, který jim tak sluší. Set byl poněkud atypický, v souvislosti s 25 lety činnosti kapely přehráli postupně kompletní Irreligious kromě Full Moon Madness, 4 kousky z prvotiny Wolfheart a set uzavřeli právě Full Moon Madness (už jsem měla obavu, že nezazní) - Měsíc (pravda jen tříčtvrteční) plul nad stromy a vše bylo tak, jak má být. Zvuk slušný a atmosféra klasicky výborná, jen kolem mě se zrovna soustředila jakási sbírka kreténů, kteří měli v čarovných a gradujících pasážích puzení skandovat a řvát nesmysly...
V sobotu jsme do areálu přišli v půlce odpoledne, ale Trollfest jde svou produkcí pro mne neuchopitelným směrem, nějak v tom šramlu mám potíž najít myšlenku, takže řešíme pitný a stravovací režim. Následují Equilibrium, kterým to šlape pěkně, ale jejich výkon řádně schladí slejvák, který se spustil z rozpálené oblohy. Mraky se hnaly už předtím, takže jsme srabsky zavčas zalezli do pivního stanu a jen přes obrazovky sledovali pár skalních fanoušků, co zbyli na place. Prší i na začátek Almanac, ale pak se vrací slunce i diváci, shlédneme taky kousek, ale nějak si z toho nic nepamatuju, tak mě to asi nezaujalo.
Pretty Maids standardně celkem energický a příjemný set, Delain vynechávám, prostě mi ten woman-fronted symfometal fakt nesedí a nemám chuť se přemáhat. Naopak Saxon nezklamali a svou nálož NWOBHM nám naservírovali zcela profesionálně.
Kreator samozřejmě vrcholem dne, skvělá pódiová prezentace, hodně pěkné kulisy (nahoře 4 čtvercové obrazovky kolem vyrytého pentagramu, dole dvoukřídlé kusy gotických oltářních obrazů či oken, které se místy měnily taky na obrazovky s projekcí), ale v půlce setu na mne padla tak děsivá únava, že jsem málem usnula vestoje a z posledních sil se skoro v komatu dopotácela do stanu. Promiňte pánové, snad jsme se neviděli naposled
Neděle výjimečně brzký přesun ke stagi, protože už druhou kapelu dne nechceme minout - řeckoněmečtí Tri State Corner nás předloni příjemně překvapili, takže letos jasná volba. Nicméně jakýsi kretén naplánoval mezi nimi a předchozími Motörgang jen 5! minut na přestavbu pódia a zvučení, což je kravina už kvůli tomu, že má v sestavě nezaměnitelnou roli bouzouki (typický řecký 8-strunný nástroj podobný mandolíně). Takže z plánovaného setu na 55 minut je půlhodinka, což fakt nepotěší, ale jinak samozřejmě paráda. Pokud jste je někdo ještě neslyšel, jejich rock s nezaměnitelným zvukem vřele doporučuji.
Iron Savior mi přijdou naopak zaměnitelní až nudně a Varg je imho totální kravina pro puboše, takže se vracíme do kempu balit, čímž se šikovně vyhneme i setu páně Křížka (znechucený koment neznámého fanouška - "ty vole, aj moje babka by zazpívala líp jak ten Křížek!"
Návrat v průběhu setu Rage, ale posloucháme jen tak nějak mezi řečí, jsou tu co chvíli a už nás nechávají zcela klidnými. Zato Lacuna Coil jsem ještě neviděla a ačkoliv kapely s ženským čistým vokálem fakt nemusím, tak poslední poněkud přitvrzené album této italské pětice se mi na poslech zdá docela dobré. No a naživo se ukázalo, že je to dost paráda! Zaujala nás už pódiová prezentace kapely, která hrála v potrhaných a zakrvácených úborech uprchlíků z blázince, včetně Cristiny, která se tak pomyslně vyčlenila z "korzetového davu pěnic" a i svým vokálem, který má hodně poloh a zajímavé zabarvení i hloubku mi trošku zamíchala mojí škatulkou "takovou muziku neposlouchám". Set tvořily z poloviny (8ks) právě skladby z nového alba, proložené osvědčenými hity z let minulých. Nazvučení nebylo pravda ideální, ale šou zato veliká a odezva fanoušků hodně vřelá. Narváno bylo skoro jak na Kreator
Posledním želízkem v mém letošním MoR ohýnku byl Dee Snider, kterého jsem nestihla nikdy s jeho domovskými Twisted Sister, tak jsem chtěla dohnat aspoň takto. Začátek jeho setu byl bohužel zkažený haprujícím zvukem, nějaké výpadky, zejména zpěvu a kytar, střídavě zcela zahlušený zvuk, mizérie hrozná, i Dee vypadal naštvaně. Zcela zabité první 3 songy, pak se to pomalu zlepšovalo a druhá půlka setu byla už v pořádku. Kromě 6 vlastních skladeb zazněly 4 hitovky od TS (The Kids Are Back, We´re Not Gona Take It v Deeho "unplugged" i originální verzi, The Price a I Wanna Rock) a 2 covery - Head Like A Hole od NIN a Outshined od Soundgarden jako pocta Chrisi Cornellovi.
Dee jasně předvedl, proč byl 40 let leaderem úspěšné kapely - energický výkon hodný čtyřicátníka (má 62! let), zpěv i jekot ostrý jak břitva a k tomu neuvěřitelná šou. Hromada vtípků (prosáklá nezbytným americkým F.cking f.uck & sh.t), s davem manipuloval zcela lehce a lidi mu zobali z ruky. Děsivě si tedy vychutnal děvče, které stálo hned vepředu u hrazení a čekalo nehnutě na Edguye. Netleskala, nezpívala a Dee jí to dal brutálně sežrat, včetně toho, že celý areál nechat skandovat F.ck you! a když mu na závěr přišli na jeviště Cristina z LC a Tobík Sammet, tak ji Tobymu představil jako "that bitch", která na všecky kašle. No nevím, jestli dotyčná ještě někdy půjde do první lajny, ale může si za to v podstatě sama, pro kapelu musí být děsná otrava koukat na lidi, kteří stojí jak tvrdé Y a čekají na další šou. Jinak představování probíhalo stylem I´m Dee F.cking Snider and this is Ed F.cking Guy"
Vysmátí a spokojení jsme tímto zakončili letošní Masters. Počasí bylo nakonec super, kromě klasicky mrazivých nocí, narváno bylo jen přiměřeně (zajímalo by mne, kolik lístků zůstalo "neprodaných" od překupníků i normálních lidí - už na nádraží prodávali Poláci, co měli 100 lístků po pětikile). Zvuk letos proměnlivý - některé kapely nadprůměr, jiné katastrofa. Vysoko hodnotím zařazení čepovaných nealko piv - jak Birrela, tak ochucených, zřízení "luxusní hospody" s dřevěnou podlahou, dost míst v pivních stanech. Festivalové pivo nehodnotím, neměla jsem ani jedno, chodíme ven, kde je hned za branou bohatá nabídka minipivovarů. Na páskování byla prý ve čtvrtek v poledne dlouhá fronta, nicméně večer už to šlo plynule. Přišlo mi, že softmetalový lineup přilákal zčásti trochu jinou sortu fanoušků a jsem hodně zvědavá, jak to Daron pojme za rok, protože zatímco v předchozích ročnících byla jakási pestrost, vždy aspoň jeden black, aspoň nějaký death, plus něco thrashe atd, tak letos z tohoto pohledu velká bída. Pokud by se to mělo opakovat nebo snad zhoršovat, tak možná poprvé nepojedu i když MoR vnímám jako čistý relax a za muzikou jezdím na BA. Ale i tak potřebuju aspoň 2 kapely denně, jinak to asi ztrácí smysl. Uvidíme
od Kazi » 9. červenec 2017, 11:10 
