Tobias je úžasně nadaný a neskutečně kreativní a plodný. A taky mne fascinuje, jak dokáže na sobě táhnout celé představení - zpívat, lítat u toho jak urvaný a ještě neustále udržovat kontakt s publikem a jeho plnou pozornost. Navíc je milý k sežrání.
No a taky pořádně prostořeký, budiž mu to při jeho talentu odpuštěno.
Setkání s ním se pro mne rovnalo něčemu jako tajfunu nebo tsunami.
Začalo to tím, že Alice Cooper oznámil, že připravované album nevyjde tak, jak bylo slíbeno, ale až za rok. Vzápětí se rozkřiklo, že nazpíval jednu píseň na novém albu Avantasia. To jsem samozřejmě musela mít. Tak jsem si o ni řekla kamarádovi. Ten mi ji ochotně sehnal, ovšem z pilnosti mi k tomu ještě přibalil titulní song, "The Scarecrow". A to se mi stalo osudným. Tobiasův nevšední hlas mne zaujal, a když jsem zjistila, že to skládal všechno sám, tak jsem z toho padala na zadek a to album si koupila. Pak už mi zvědavost nedala, začala jsem se pídit i po albech Edguy a osudným se mi stal živák Burning Down The Opera, kterým mne Tobias totálně sejmul. Mělo to zajímavé následky, protože jsem tím pádem snadno podlehla jeho neustálému dráždění, že Avantasiu musím vidět, na Vizovice to nevypadalo, tak mne to dohnalo až k cestě do Wackenu. Mne, kterou přimět vytáhnout paty z baráku, byl nadlidský výkon!
A jak jsem se tak šťourala v informacích o něm, objevila jsem oficiální fanklub a udělala jsem něco, co jsem taky ještě kvůli nikomu neudělala - zaregistrovala jsem se jako řádný člen. No a od té doby už jenom zírám, kam všude jsem schopná kvůli němu jet (například do Düsseldorfu na Doro
) nebo co jsem všechno ochotna dělat či snášet.
Takže proti Tobíkovi je tsunami hadr a já jsem se přestala čemukoliv divit. A při rozhovorech s ostatními spolufanynkami z klubu jsem se dozvěděla, že nejsem zdaleka jediná, komu Tobias obrátil život vzhůru nohama.