Připojím se taky s názorem na Queen. Nechci se zase rozepisovat do tisíce vět, ale... Queen mě odkojili. Už v prvních vzpomínkách na své dětství si jako první věci pamatuji jak jsem vysedával u rádia a strašně se mi líbily písničky od Queen. Snad úplně první vzpomínku mám na Killer Queen, kterou jsem pořád dokola pouštěl malířům, když se u nás několik dnů malovalo
Pak jsem dostal svůj magnetofon a začal si je pouštět NA KAZETÁCH! po albech... Má první originálka vůbec bylo album Jazz (CD) a A Kind of Magic (kazeta). S každým novým albem, které jsem od nich do té doby ještě neslyšel přicházely abnormární hudební orgasmy a stavy totálního blaha. První seznámení např. s Made In Heaven (hlavně s titulní skladbou Made In Heaven) bylo též velice silné. Pak najednou začínala běžet v TV reklama na Ballantines? A v ní byl kousek Innuendo... Ta pompéznost, nadhled, respekt... Neuvěřitelný, osobitý styl hry Briana Maye (kterého dodnes uznávám jakožto nejlepšího kytaristu historie) a ten... těžko ho popsat... zvuk jeho kytary, ten drive když hrábne do strun na zaplé zkreslení... Freddieho bezchybný hlas, barevný od A až do Z... Opravdu bych se mohl rozepsat jak jen nejvíc to jde, ale stejně se mi nikdy nepodaří dostat ze sebe ven všechny ty naskládané emoce, které do mě Queen za celý můj život napumpovali... Popište někdo orgasmus! Nejde to nikdy tak jak byste chtěli... Queen jsou naprosto zásadní zlom v mém životě a nebýt této velké kapely, tak si ani v nejmenším netroufnu odhadnout kde bych dneska skončil... Možná bych poslouchal Sámera Issu třeba
Možná bych se kvůli Brianu Mayovi nechytl tolik metalu a ocitl bych se třeba v disko sračkách...
Queen pro mě nejsou jen hudba.