Jednou časně zrána, dřív než slunko začlo hřát
a ptačí zpěv než zazněl tak sladce,
horská trolka přišla si zemana namlouvat,
proradným jazykem vládla hladce.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Dvanáct bujných hřebců já tobě mohu dát,
co spásají trávu v stinném háji,
nikdo doposavad se je neodvážil osedlat,
ani udidla dosud neznají.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Dvanáct skvělých mlýnů já tobě mohu dát,
co stojí mezi Tillö a Ternö
žernovy jsem dala nejlepším bronzem okovat
a okraje mlýnských kol jsou postříbřené.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Zlatem tepaný meč já tobě mohu dát,
ostří z kovu patnácti prstenů má,
v bitvě bude kol tebe rány rozsévat,
vždy slavné vítězství ti dá.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Krásný nový šat já tobě mohu dát,
co se honosnou vznešeností třpytí,
jehla ani příze netkla onen šat,
tkaný z nejbělejší hedvábných nití.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Všechny tvoje dary bych přijal,
kdybys byla křesťanskou ženou,
však nyní dobře vidím, žes trolkou z horských skal,
divoženkou a ďáblem zplozenou.
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.
Horská trolka vyběhla ze dveří statku ven,
s nářkem hořké slzy prolila:
„Kdyby neodmítl mě ten mladý zeman jen,
prokletí bych se navždy zprostila.“
Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.