Hej, tak Kenth a spol. dokončili další desku, kterou nevydávají vůbec ve fyzické podobě a posílají ji pouze lidem, co jim přispějí prachama na bankovní účet.
Bla, bla, bla, přečtěte si ty kecy na jejich stránkách, nechce se mi to tu okecávat. Max nějaké info jak získat album zde na obrázku.
Já teda prachy poslal a album si pořídil.
No a mé dojmy?
Zatím z toho až tak moc nadšenej nejsem.
Jsou tam sice pasáže, kdy je dobrá palba, třeba jeden kousek v šestce Conquering the Throne of the Cadaverous, kdy Jörgen řve
"Conquering the throne of the weak and cadaverous. You will never be one of us - The Murderous.", to je super jeba. Ty místa, kde jsou fakt sypačky a neserou se s tím, tak mě baví.
Ale jinak mi připadá, že tam je až moc zbytečnýho kytarovýho pidlikání, které protahuje akorát songy a podobně. Celkově mě ty kytarový sóla, pokud není fakt nějaké hrubé, nebaví. Připadá mi tak trochu, že K. sehnal hodně kytaristů, kteří si sólují po celém albu, což se může fanouškům heavy a power metalu líbit, ale mě to spíše sere. Jediné sólo, co je fakt dost dobré, tak je ke konci desátého songu Carving Out the Tongues Which Speak of Salvation, kde do toho mlátěj aji bicí, má to kule a ne jen zbytečné békání strun.
Ruby teda furt nic moc. Nezpívá nijak špatně, ale teda, občas to kňučení fakt nesedí a Jonna je Jonna, že jo.
Jörgen dává furt dost dobře. Sice jeho growl už není tak mocně nasranej a kanální, jako třeba na Hate... a dalších, ale furt fajn. Ale připadá mi celkem umělej a to nevím zda je dobře. Čekal bych, že mu bude i více rozumět, což mu album od alba bylo, teď je to spíše takové přerušované hučení/chrčení. Nechci tvrdit, že jde do hajzlu, jako třeba Akerfeldt, ale nejlepší roky má asi taky už za sebou, a nebo to mrví produkčně. A to nějaké naprosto zefektované cosi, co se objevilo v pár songách raději nekomentuju, ale to byl spíše Kenthův hlas.
Tuc tuc pasáže a různé šumy, chrčení a praskání super, melodické pasáže teda docela zbytečné, zbytečně do nasrané kulervoucí hudby cpou nyny melodie pro děcka viz. kytarová sóla, ale basa je zas perfektní. Z těch instrumentálek mezi songama nejlepší DCLXIV. No a ze závěrečného songu mám celkem smíšené pocity. (podle obalu) 7 kytarových sól nalepené po sobě, které tvoří devítiminutový závěrečný song, hm. Pravda, že to jsou jedny z lepších a méně nudných sól, co se na albu objevují a rubou do toho bicí + nějaká ta elektronika, ale z druhého pohledu, je to jenom devítiminutové honění kytar. Kdyby do toho J. řval celou dobu nějaké satanismy, tak by to bylo podstatně lepší.
Závěrem. Není to špatné album, ale na trojku Hate, Dominate, Congregate, Eliminate, Armagedon March Eternal a In Hora Mortis Nostrae to opět vůbec nemá. Poslouchá se to sice fajn, jako celek se mi to líbí, jsou to The Project Hate, ale prostě na prdel, jako z některých alb si z toho prostě nesednu.
Každopádně jsem rád, že si to mohu pustit a určitě si to pustím na větší rozbor ještě vícekrát.
Jo a pěkné věnování na obalu.
Every single word and tone on this album is dedicated to Mieszko Talarczyk (Nasum), his family and his friends.