Tak jsem si taky řekl, že proberu, co mi letos zůstalo na mp3 v autorádiu nejdéle (můj nejběžnější způsob poslouchání muziky):
Asphyx - Incoming Death - tohle album mě zaujalo natolik, že jsem si ho nakonec musel koupit na vinylu
Insomnium - Winters Gate - finští mistři krasosmutnění v nejlepší kondici
Entombed A.D. - Dead Dawn - přímočarý nářez bez zatáček a komplikací - jo!
Flotsam and Jetsam - Flotsam and Jetsam - něco na tom pohybu mezi klasickým hevíkem a thrashem je
Nervosa - Agony - holky a dokážou sekat thrash jak Slayer, už se na ně těším na BA
Dark Tranquillity - Atoma - nejlepší melodeath album letošního roku. Že prý něco vydali In Flames? A co já s tím?
Trees of Eternity - Hour of the Nightingale - nejkřehčí záležitost, co jsem letos slyšel, to kouzlo křehkého hlásku v kontrastu se zkreslenými kytarami miluju od té doby, co to na mě před skoro dvaceti lety zkusili WT a asi mě to tak honem nepřejde
Testament - Brotherhood of the Snake - sakra, kam chodí Skolnick na ty kytarové nápady?
Megadeth - Dystorpia - ať je Mustaine jaký je, muzikant je to excelentní
Lacuna Coil - Delirium - Cristina v trochu jiné poloze, ale pořád skvělá
Epica - The Holographic Principle - s tímhle albem mám trochu problém, velmi dobré album, jen mi v něm chybí trochu víc lehkosti a samozřejmosti, je v něm moc cítit, kolik s ním měl Mark Jansen práce
Skuggsjá – A Piece For Mind & Mirror - asi budu za barbara, ale tento počin Einara Selvika mě zaujal o trošičku víc než poslední Wardruna a to je taky sakra dobré album
Anvil - Anvil is Anvil - k tomuhle albu může mít člověk tisíc připomínek, ale čiší z něho tak nakažlivá radost z toho, že chlapi dělají metal, až tomu magorovi Kudlowovi závidím
Delain - Moonbathers - tahle kapela je album od alba lepší a už dávno vystoupila ze stínu čím dál bezbarvějších WT. Jo, a taky tam hraje Merelka
A překvapení roku:
The Pretty Reckless - Who You Selling For - ani nevím, co mě přinutilo si to album poslechnout, slečnu Momsen jsem považoval za rockerku z butiku, která si vezme podvazky, křivák, namaluje si monstrózní stíny aby to vypadalo dostatečně rebelsky (na to slovo začínám být alergický) a zbytek je už vedlejší. Ale doboha, tohle album je dobré, určitě mě zaujalo víc než poslední počin Blues Pills.
Koncertní sezóna byla loni úspěšná, sice "jen" tři festy (tedy proti roku 2015 pokles o jeden zrušený MoM), ale zato 32 koncertů, 2x klasika, 4x rock, zbytek metal. Mám obavy, že tohle se už letos nezopakuje.
A ještě jedna hudební radost přišla loňský rok. Konečně jsem se rozkýval a koupil si Eclipse. Tedy ne pravou ESP Eclipse, ale o dost nižší třídu ESP LTD EC-401. Vím, že ne každému se tato variace na kytarovou legendu Les Paul zamlouvá, ale já ji považuju za nejkrásnější kytaru na světě. A proti gustu žádný dišputát.