Země: Velká Británie
Rok založení: 1981
Styl: Neofolk/Martial/Post-Industrial/Post-Punk
Texty: Politické, náboženské a filosofické alegorie
First you take a heart then you tear it apart! ...Heilige Tod!
Death In June, D.I.J, Deäth In Jüne, DI6, Der Tod Im Juni... Ano, pod všemi těmito jmény a přesmyčkami lze odhalit jednu z nejlegendárnějších a nejvýraznějších formací dvacátého století. Projekt Douglase P., který začínal původně jako regulérní kapela, se chopil post-punkového a industry provazu a v průběhu let vykrystalisoval v jeden z nejčistších a nejklasičtějších neofolků, přičemž ovlivňoval nejen svůj žánr, ale i různé další odnože. Spolu s dalšími starými legendami jako Current 93, Sol Invictus, NON a Nurse With Wound nebo mladšími následovníky Der Blutharsch, Die Weisse Rose či Derniére Volonté tvoří stále rostoucí a žijicí odkaz industriální, gothic a post-punkové kultury současné tváře.
Roku 1981 členové anti-nacistické punkové kapely Crisis, a jedni z představitelů Anti Nazi League, Douglas Pearce a Tony Wakeford zakládají spolu s Patrickem Leagasem Death In June. Nově vzniklá kapela čerpá jednak z odkazu předešlé tvorby Crisis, jednak je velmi ovlivněna fenoménem Joy Division, což se neprojevovalo pouze na hudební produkci - i blízká kontroversnost raných nahrávek Joy Division lehce ovlivňovala jejich image. Kapela záměrně používá symboliku Waffen SS divise Totenkopf a černých košil, neboť užíváním těchto symbolů se u punkových skupin docílilo opačného efektu či provokace. Death In June však zachází mnohem dále než jenom k exibici, a čerpá z dějin dvacátého století a Třetí říše náměty pro texty a atmosféru své hudby. Mystika a jinotaje textů DI6 jsou dodnes specifickým oříškem, neboť lyrická složka tohoto uskupení se dotýká nejen historických, politických, náboženských témat, ale i etiky, lidského přirozena a mentality. Vzniká tak svérázná a neuchopitelná změť, nesoucí inteligentní postřehy a poselství vhodné k zamyšlení i pro dnešního člověka.
V rozmezí let 1981-84 vydává kapela svou první (živou) nahrávku, jenž je později vydána jako Oh How We Laughed a dále pak The Guilty Have No Pride a Burial. Zde začínají první experimenty s folkovou hudbou. Roku 1984 z kapely, kvůli politickým a osobním důvodům, odchází Tony Wakeford. Jedním z nich byl i jeho příklon k ultrapravicovým hnutím, což vyneslo neshody právě s Douglasem. Tony zakládá vlastní projekt Above The Ruins (dnešní Sol Invictus) a k usmíření dochází až v 1991 na společném koncertu (Sol Invictus + Death In June + Current 93). Kapela dále pokračuje ve dvou a koketuje s taneční hudbou (Nada!) a nastupuje i více industriálních rytmů (The World That Summer, Brown Book). Po nahrávce Nada! však kapelu opouští i druhý člen, Patrick. Následuje období, kdy Douglas P. tvoří svou hudbu převážně sám za podpory a asistence svých přátel a hostů - prvními z nich jsou Rose McDowallová z dreampopové legendy Strawbery Switchblade, David Tibet z Current 93 a později i Boyd Rice (NON). Za Davidova hostování pak vznikají snad nejzásadnější desky - The World That Summer, Brown Book, The Wall Of Sacrifice, a též dvě klasické a legendární neofolkové nahrávky, které jsou pro svůj žánr velmi charakteristické - But, What Ends When The Symbols Shatter? a Rose Clouds Of Holocaust. Album Scorpions Wind vzniklo pro změnu za spolupráce s pionýrem noise a industry hudby, Boyd Ricem, jenž v budoucnosti spolu s Douglasem probudí k životu písně z Alarm Agents.
Konec devadesátých let zasvětil Douglas převážně experimentům, na kterých se podílel Albin Julius z nadějného mladého projektu Der Blutharsch (vzniklo Take Care and Control + minialbum Operation Hummingbird), dále pak kolaborace s A. Ritterem z německých Forseti, jež ve výsledku darovala svérázné neofolkově-noisové dítko All Pigs Must Die! (2001). V novém miléniu se vrací staří přátelé - již zmíněné Alarm Agents v podání Boyda a Free Tibet komponované s Davidem Tibetem. Taktéž se pracuje směrem kupředu. Vychází The Rule Of Thirds (2008), Braun Buch Zwei a Symbols And Clouds (reedice Brown Book; But, What Ends When The Symbols Shatter? a Rose Clouds Of Holocaust), a nezbývá než se těšit novým zítřkům. Možná i proto, že od roku 2008 Douglas P. opět koncertuje.
Několik lidí si dnes klade otázku, zda Death In June jsou nacistickou kapelou či nikoliv. Ve prospěch skeptiků často nahrává právě ona symbolika a image. Brown Book a Rose Clouds Of Holocaust byly dokonce ve své době v Německu zakázány. Na druhou stranu fakt, že se jedná o dlouholetého antinacistického aktivistu, který dodnes vydává staré nahrávky Crisis, přátelí se s řadou židovských umělců nebo lidmi jako David Tibet, a je homosexuální, jej spolu s jistými narážkami a životními postoji očišťuje. Nehledě na aféry, kdy se během svého koncertu Douglas ostře ohradil proti projevům nacismu v publiku. Osobně nevěřím tomu, a dost o tom pochybuji, že by Douglas P. byl nějakým nacistickým řvounem, nicméně tuto otázku si každý musí zodpovědět sám. Ať je již pravda jakákoliv, nelze Douglasovi a jeho Death In June upřít výrazný hudební zářez na pažbě hudby naší doby.
Členové
Diskografie
|
Hudební ukázky
Skrytý obsah