Moravština (moravský jazyk) je označení podoby češtiny, užívané na Moravě. Fakticky však jednotný moravský jazyk neexistuje, moravské území je značně nářečně rozrůzněné, daleko rozrůzněnější než území Čech. Od konce 20. století se objevují snahy některých moravistů o vytvoření moravského spisovného jazyka z moravských nářečí.
Označení jazyka na Moravě jako moravského se objevuje ve 14. století a souvisí s tím, že se slovanští (i germánští) obyvatelé Moravy považovali především za Moravany. V tomto smyslu se pojem moravský jazyk užíval i v dalších stoletích až do novověku a přežíval až do 19. století.
Při sčítáních lidu v druhé polovině 19. století, kdy se poprvé začala na území dnešního Česka zjišťovat národnost obyvatelstva, se národnost v Předlitavsku určovala podle tzv. obcovacího jazyka (Umgangssprache), kterým musel být jeden ze stanovených devíti jazyků:
- němčina
- čeština - moravština - slovenština
- polština
- rusínština
- slovinština
- srbochorvatština
- italština
- rumunština
- maďarština
Respondenti, kteří uvedli v Předlitavsku jako svou obcovací řeč češtinu - moravštinu - slovenštinu byli vedeni v rakouských sčítáních lidu z národnostního hlediska jako Češi.
Na začátku století byla slovanská veřejnost rozvířena činností vzdělanců, která byla nepřesně zvána „moravský jazykový separatismus“. Iniciátoři tohoto úsilí byli rodáci z Čech, přišlí na Moravu, jimž se zalíbila tamní nářečí a kteří se rozhodli jejich prvky vnést do spisovné češtiny. Nesnažili se tedy o vytvoření nového jazyka, ale přesto se proti jejich činnosti postavil František Palacký, po jehož intervenci zásahy do češtiny ustaly.
Obyvatelstvo Hlučínska („Prajzska“, do konce první světové války součástí Pruského Slezska) si po rozdělení Slezska zejména díky katolickému duchovenstvu uchovalo svůj původní jazyk „moravštinu“, jak svou řeč Hlučíňané nazývali, jako běžný hovorový jazyk (silně však promíšený germanismy).
I poté, co se v roce 1991 dosavadní jednotná česká národnost rozložila na českou, moravskou a slezskou, respondenti hlásící se ke zvláštní moravské národnosti uvádějí jako svůj mateřský jazyk češtinu.
Od konce 20. století se objevují snahy některých moravistů o vytvoření zvláštního moravského spisovného jazyka z moravských nářečí. Mluvnice tohoto jazyka se má nazývat „moravopis“. Tento projekt je vnímán jako kontroverzní a politicky podbarvený. Někteří moravisté totiž tvrdí, že Morava se dočká nezávislosti jedině tehdy, když bude stát na národním principu, a proto je nutné vytvořit moravský jazyk jako nejdůležitější znak národa.
O Moravě pro Moravany
Chronologie Moravštiny
Moravsko-český slovník č.1
Moravsko-český slovník č.2
Moravská národní obec, o. s.
Naša Morava
Wikipedia - Moravština
Přestože v písemné formě se vyjadřuji především spisovnou češtinou, svůj moravský původ v mluveném projevu nezapřu. Miluji Moravu, miluji moravštinu! Líbí se mi, že i přesto, že s Čechami a Slezskem tvoříme jednotný stát, máme mezi sebou dost výrazné odlišnosti. Kdybych měla být zcela upřímná, nejvíce je mi sympatická moravština na Valašsku.
Setkala jsem se s názory, že někteří lidé žijící na Moravě se za svůj původ stydí, a proto po sobě na internetu texty opravují, aby ze všech stran nepřiletěly urážky na jeho moravský původ. A já všem takovým říkám: "Buďte hrdí na našu Moravu!"
- Líbí se vám moravský jazyk?
- Jaké moravské výrazy doma používáte?
- Jste pyšní na to, že pocházíte z Moravy, nebo patříte k těm, kteří zakrněli a moravsky téměř nemluví, přestože na Moravě žijí?
- Pro lidi z Čech: Který moravský výraz vás překvapil/rozesmál?
- Pro lidi z Moravy: Zkuste kolegům z jiných částí republiky dát nějakou hádanku v podobě slovíček v naší moravské řeči, zda-li pak uhádnou jejich význam bez pomoci moravsko-českých slovníků?